Tohle pořekadlo znáte asi každý. Ne každý má ale doma Zrzku, která na něj občas mluví "po jejich", takže jí jeden nerozumí a vypadá jako nevzdělanec ...
Převedeno do reality bych dané pořekadlo přepsal asi takto : "kolik nářečí a dialektů znáš, tolikrát jsi upotřebytelným partnerem. Posuďte sami.
V praxi to znamená, že i ten malej Cipísek občas použije něco, čemu já pražák naplavenej nerozumím. U něj je to ale občas dětská vynalézavost, tvořivost, protože on dokáže občas úžasný věci.
Tak třeba, jednou když byla Zrzka s Cipískem u mě, tak jsem ohlásil, že jdu na toaletu. Cipísek z toho za chvíli udělal "topaletu" a musel nutně jít taky na tu topaletu! A jak mu asi máte rozumět, když vám s vážnou tváří sděluje "Vládí já musím na topaletu". Tak jsem samozřejmě netušil kam potřebuje jít, ale věděl jsem, že to určitě bude u mě v bytě.
Nebo, opět má topaleta a prkýnko na ní. Když tu byl poprvé a šel čůrat (to byl ještě záchod) tak najednou začal radostí u čůrání křičet... "Vládí, ty tu máš plno kamejčků"...Já na to "čeho tu mám plno Cipísku?" "No přeci kamejčků ne, podívej" a ukazoval na záchodové prkýnko, na kterém byli kamínky v různých tvarech a barevném provedení.
Jednou si takhle jdeme za ruku se Zrzkou po Šumavě a najednou z ní vypadne. "Miláčku podívej, to jsou ale kápata"... Já zůstal stát s otevřenou pusou co to??? "Lásko, jaký kápata ty brďo?" "Dyk se podívej na ty krásný kapky deště ne?!" ... takže kápata jsou kapky deště. Taky novinka pro pražáka.
... a ještě lepší bylo při jednom výběhu, když jsme na Šumavě hledali kudy tudy vede cestička do civilizace, tak Zrzka opět zaperlila, když mi vysvětlovala cosi a najednou povídá: " ...podívej támhle na ten přejvaž, tam doběhneme a mělo by to být v pohodě víš"... A já opět nevěřícně: "kam chceš běžet?" "No na ten přejvaž a za ním už je to světlé, takže tam bude větší prostor ne?" divila se, že jí opět nerozumím. Nakonec se z toho vyklubal horizont...
No a už vůbec nemluvím o tom co je to suden, nožíky nebo loch... To jsem byl úplně vedle a nevěděl jsem kam či pro co mě to posílá, když jsme byli u rodičů. Víte co ta slova znamenají? Já už taky...
A tak bych se rád přiznal, že se už třetím rokem snažím tý mojí krásný Zrzce porozumět. Někdy to je na první dobrou. Někdy ale koukám jako tele na vrata. Vždycky se tomu ale oba od srdce zasmějeme. Někdy se u toho s úsměvem pohádáme, protože já tvrdím, že takovou "blbost" nemohl nikdo na jihu nikdy vymyslet a ona nechápe, že já nechápu.
Nejdůležitější je, že se pak vždycky pochopíme a rozumíme si. Tedy občas jsme muž a žena a to si potom už zase nerozumíme. Jsme přeci z Venuše a Marsu nebo ne?
