Páteční večerní program byl jasný hned poté co jsem přijel k Zrzce. Rozhodli jsme se, že vyrazíme na večeři. Cestou jsme potkali našeho Pana souseda...
Po celém dni jsem byl utahaný a cestou na jih jsem dostal báječný nápad. Zajedeme si na večeři do té nové restaurace u silnice, kde byl Lukáš Hejlík a chválil si ji. Zrzka byla pro a začala se hned šlechtit. Já se jen osprchoval, přebalil jsem se do čistého a oba voňaví zamykáme po půlhodině byt a scházíme po schodech prvního patra ven k autu.
U domovních dveří potkáváme Pana souseda, který Zrzku zná od malinka. Je to usměvavý šedesátník, který je jak se později dozvídám, úspěšný podnikatel a má skvělou ženu a děti.
"Dobrý den" zdraví jako první Zrzka. "Dobrý den" přidávám i já svůj hlas, držejíc Zrzku za ruku.
"Kampak máte namířeno mládeži?" vypadlo z toho našeho Pana souseda!!!
Oba jsme se na sebe se Zrzkou podívali a začali jsme se řechtat... "Na večeři Pane sousede" odpověděla Zrzka. "To je dobře, mládeži"...
Začala konverzace na téma kam tady na jihu vyrazit a pochutnat si atd. Když jsme mu řekli, že jedeme na křižovatku k Hejlíkovi hned věděl o čem mluvíme a schválil nám to.
"tak dobrou chuť mládeži a hezký večer" zněla jeho věta na rozloučenou. V tu chvíli jsme stačili jen poděkovat a ruku v ruce jsme se v předklonu smáli jak dva blázínci...
"ty vole mládeži???" zněla v záchvatu smíchu moje otázka směrem k Zrzce. "Miláčku, kolik je Panu sousedovi?" musel jsem se po chvíli zeptat. "No asi tak jako rodičům, tedy šedesátník" zněla její odpověď. "Výborně, a víš kolik je mě viď?" zněla zbytečná otázka... "No to víš že vím a o to víc se divím našemu šarmantnímu Panu sousedovi, že nás oslovuje mládeži. Je milej viď?"
No a tak se stane, že vás milej Pan soused nazve mládeží i když je mi hnedle jednapadesát let!!! Nutno dodat, že má krásná Zrzka je podstatně mladší. Jistě uznáte, že její věk nemohu zveřejňovat, ale moudří si dopočítají, že těch jedenáct let není tak hrozných ne?
"Miluju tě, ty moje Zrzko, mládeži " ...
