Vyhrál jsem ve sportce! Vyhrál jsem miliony a teď přemýšlím co s nima?! Zažili jste někdy ten pocit, že přemýšlíte nad tím coby kdyby??? Já jo, právě dnes.
Co s nima? No to je mi otázka...Určitě koupit byt, to napadne snad každýho. Zaplatit dluhy, pakliže nějaké jsou. Podělit něco do rodiny, pakliže nejsou špatné vztahy. Investovat, pakliže je kam... a tak dále a tak dále.
Tyhle úvahy asi napadly každého z nás, když se koukal jak v reklamě na tu či onu výherní loterii avizovali, že je v banku milionsedm kaček !!! "Ty vole to bych utrácel jako kráva" slyšel jsem jednou od kamaráda, když jsem mu říkal, že jsme za komárů ve sportce vyhráli na chalupu.
Prachy budou a my tu nebudeme, říká se v jednom pořekadle. No a tak i já mám své sny, které bych si rád splnil.
Takže kdybych vyhrál udělal bych asi tohle:
- zrealizoval bych svůj sen, postavit v Prokopáku na místě bývalé továrny - kamenolomu dům pro seniory, postižené děti, potřebné...
- nechal kompletně zrekonstruovat hrob mého dědy v Krupé u Rakovníka a celý krásný kostelík, který zde je. I když jsem dědu nemohl poznat, protože umřel mamině coby otec v jejich 11ti letech, tak o něm vím, že je mi prý hodně podobný a že byl skvělý člověk. A protože mám to místo, ten hřbitov moc rád, nechal bych to celé zrekonstruovat.
- ten kvartýr bych tedy asi taky pořídil a i mým chlapcům tedy taky
- podělil bych zbytek širší rodiny
- nechal bych si pro strýčka příhodu něco v polštáři
- zkusil bych něco někde investovat, mám se na koho obrátit
- něco dalšího by se našlo...
Je to všechno KDYBY, ale je to strašně pomíjivé, povrchní, rychleodbyté... prostě za chvíli nevíš co všechno ti vlastně schází i když ti neschází vůbec nic. Tyhle statky jsou NIC oproti tomu co vlastně člověk v určitém věku cítí, chce, potřebuje.
Mám jeden dětský domov v Praze, kam už leta posílám každý rok jistou částku. Není vůbec důležité kolik, jak dlouho a kam přesně. Prostě to dělám. Vím, že tím aspoň trochu přispěju na dobrou věc tady u nás a ne někde v tramtárii, kde je to možná také třeba, ale je to nehmatatelné... Jsem rád, že mohu takto pomoci. Tedy i sem bych utrousil kapku štěstí aby to udělalo radost těm, kteří sami nemají nic nebo málo.
Nemyslím si, že jsem socka. Nemyslím si, že jsem bohatý. Vím a věřím, že jsem šťastný a že umím rozdávat úsměv když je třeba, když je možnost, když je dobrá nálada. A to je možná úplně nejvíc, víc než nějaká megavýhra o milionech.
Takže doufám, že jsem vám dneska vyloudil aspoň malinký úsměv na tváři i když já osobně mám dnes vzpomínkový den na svou mamku, která právě dnes před devíti lety odešla...
Mějte krásný večer, den, život...
Váš Vladimír
