Nevěřím v Boha...

Krátce po sametové revoluci, někdy v roce 1990, zaznělo v jednom z brněnských kostelů kázání, které mladý kněz začal provokativně slovy: „Nevěřím v Boha…“

Poté do napjatého ticha pokračovalo vysvětlení, v jakého Boha to kazatel vlastně nevěří: více zde. ?Tehdy tento kazatel hovořil v singuláru a já jsem toho názoru, že toto lze uvést i v plurálu. Tedy:

Nevěřím v Boha...

• který by nestál o lidi, nechal by je přijít na svět jen omylem;
• kterému by na lidech nezáleželo, neměl by v nich zalíbení; ...,

a tak by se dalo pokračovat dále.

V dnešní napjaté době, kdy se mluví o imigrantech, teroru, o válce s IS a jeho možných důsledcích se netuším kolik z vás určitě zamysleli nad tím co je lepší, zda pomoci imigrantům přijetím mezi sebe v jejich mnohdy tíživé situaci či poslat do země odkud tito lidé přicházejí raději humanitární pomoc, nebo dokonce i v krajním případě pomoc vojenskou. Přiznávám, i já mám obavy z přílivu migrantů do Evropy, a od počátku jsem byl a stále jsem krajně nespokojen s bruselskou politikou týkajících se kvót pro imigranty.

Ovšem běženci jsou již na starém kontinentu, a my se musíme zamyslet jak dál? Když jsem si tuto otázku položil napadl mě jeden biblický příběh z NZ Lukášova evangelia Lk 10, 30-37 a říci si: mám se zachovat jak onen židovský kněz i levita, nebo chci být tím pověstným Samařanem, který i přes nepřátelství, jenž vládlo mezi židy a samařany pomohl onomu židovskému kupci? 

Dle mého průzkumu na diskuzních fórech mohu konstatovat, že by se mnozí z nás asi zachovali stejně jako ten levita či židovský kněz nehledě na to, že hrad tento fakt navíc ještě podporuje. Nejhorší však je, že pokud nehodláme pomáhat cizím, lze právem očekávat, že se nedočkáme pomoci ani od vlastních. Když si pročítám teze, že Evropa nebo konkrétně náš stát je vybudován na křesťanských základech, a tudíž zde nikdo z jiné kultury nemá místo, je pak s obdivem jak málo se z těchto křesťanských principů do dnešních dnů vlastně dochovalo. Blíží se tříkrálová sbírka, která je pod záštitou charity České republiky a pokud někdo hodlá pomoci má příležitost. Měli bychom si uvědomit, že jedním ze základů víry je pomáhat, doufat v pomoc a věřit v naději. Avšak....?