Ztracené víly…

Byly tu a nejsou. A my jsme tady, a raději bychom byli s nimi. A z toho, že s námi nejsou, a snad proto - viníme svoje viny…

Foto - V.K.

 

Poslední dobou je marně hledám

volám, však ony mě neslyší.

Žaluji zpěněným vodám,

že neviditelnost vílám nesluší.

 

Nahý bych šel

a s poslední kapkou krve

kameny v řece bych otáčel.

V prstech cítil smrti chlad

a za duši krutě vláčen

jen naději malou mi tak někdo dát

vidět víly si v řece vlasy smáčet…

 

Autor: Vladimír Kroupa | středa 2.3.2011 12:48 | karma článku: 9,59 | přečteno: 2095x