Tak je prý vše vyšetřeno, vysvětleno a uzavřeno. Hmm, ale kdo vlastně vyhrál a kdo prohrál...?
Dostal jsem včera mailem zprávu - dopis, od náměstka primátora hl. m. Prahy, pana JUDr. Blažka. Obsah té zprávy mě vlastně ani tak moc nepřekvapil, přesto se v ní nachází několik pozoruhodných aspektů, o kterých si myslím, že stojí za rozbor.
Strážník č.2483 se prý v žádném případě nedopustil chování, které jsem popsal ve své stížnosti a postupoval prý přesně podle zákonů a vyhlášek, platných pro službu Městské policie i vyhlášky o provozu na pozemních komunikacích...
Byl jsem to prý já, kdo svým chováním ohrozil nejen život svůj, ale i život svého dítěte a to tím, že jsem prý -,,riskantně" přecházel vozovku.
Riskantně jsem přecházel vozovku, po řádně označeném přechodu pro chodce, vozovku, pod dohledem dvou strážníků a v místě, kde je rychlost omezená dopravní značkou na 30 km v hodině...
Je trochu s podivem, jak se mohl strážník č.2483 řídit platnými předpisy a přitom nedokázal, vzhledem k hustému provozu, táhnoucímu se rychlostí vzteklého šneka, zastavit tento proud vozidel a umožnit tak mně a mému dítěti opustit koleje, po kterých přijížděla tramvaj.
Strážník prý nemohl zastavit ten proud aut, protože nechtěl ohrozit plynulost a bezpečnost provozu...
A já a mé dítě jsme byli čím? Překážkou v provozu?! Nemohl zastavit provoz při rychlosti - 30 km v hodině...?
Z dalšího jsem se dozvěděl, že jsem to byl já, kdo byl neurvalý a choval se k hlídce -,,nevhodně".
Proč píšu k ,,hlídce"?
Inu proto, protože vězte, že strážníci MP disponují obdivuhodnými fyzickými vlastnostmi. Jak jinak si mám totiž vysvětlit, že druhý strážník, který stál celou dobu trvání ,,výměny názorů" mezi mnou a strážníkem č.2483, na druhé straně široké Koněvovy ulice, tj. přes dva jízdní pruhy a dva tramvajové pásy - přesto prý byl u naší ,,konverzace" přítomen, vše slyšel a vše strážníkovi č.2483 dosvědčil...
Jak se píše ve zprávě pana JUDr. Blažka, jiní svědci nebyli ,,ztotožnění" a můj potomek nebyl vyšetřujícími orgány ,,vytěžen" (takhle hezky se píše ve zprávě o možném svědectví sedmiletého dítěte...), z důvodů možnosti znehodnocení důkazů, použitelných v příštím možném projednávání celého případu...
Jestlipak si ten druhý pan strážník, který údajně byl ,,u toho" vůbec pamatuje, co jsem měl ten den na sobě za oblečení, co mělo na sobě mé dítě - a jakého vůbec pohlaví je dítě, které jsem ten den vedl do školy?
Já totiž záměrně nikde neuvedl, zda jsem vedl ten den do školy syna, nebo dceru. Vždy jsem psal jen o ,,ratolesti, prvňáčkovi" atd. dokonce i ve zprávě od pana Blažka je zmíněn jen -,,potomek"...
Zvláštní že...?
Další věc, která mě napadá je ta, proč, když jsem údajně ohrozil život svého dítěte, byl jsem to údajně já, kdo byl hrubý a kdo se údajně choval ,,nevhodně", proč jsem nebyl (údajně) dvěma přítomnými strážníky v mé těsné blízkosti řešen pokutou, lustrován, nebo pokud bylo údajně mé chování hrubé, proč jsem nebyl zadržen a předán PČR...?
Zvláštní že...?
Proč jsem si nezapamatoval i druhé idnetifikační číslo, údajně přítomného strážníka? Že bych si při své povaze a paměti nedokázal zapamatovat dvě čtyřmístná čísla...?
Ne, já si prostě to číslo zapamatovat nemohl, protože druhého strážníka jsem jen minul na straně ulice, kde jsem začal přecházet a ani mě nenapadlo dívat se mu po čísle, neboť jsem nemohl tušit, co mě čeká na druhé straně přechodu.
Proto jsem se jeho id . číslo dozvěděl až ze zprávy pana Blažka. Záměrně ho zde neuvádím, neb tento člověk se mě ani nedotkl, ba ani mi nemohl říci jediné slovo - stál celou dobu incidentu na druhé straně vozovky a na ,,naší" stranu se vydal až ve chvíli, kdy jsem já od strážníka č.2483 odcházel a viděl jsem ho (toho druhého strážníka) naposledy někde v místě kolejí tramvaje, vedoucích ve směru stanice Spojovací...
Podtrženo sečteno, neměl jsem na přechodu pro chodce v 7, 30 h ráno nic co dělat, už vůbec ne s dítětem za ruku a už opravdu vůbec jsem si neměl co dovolovat strážníkovi na místě vytýkat jeho nečinnost.
A stěžovat si?
No zkusit jsem to mohl, ale ONI jsou ,,hoši, co spolu mluví" a tak mám smůlu...
Moje stížnost byla prý řádně prošetřena a uzavřena a samozřejmě mám prý možnost se proti rozhodnutí vyšetřujících orgánů odvolat a obrátit se na místně příslušný soud, popřípadě orgány činné v trestním řízení...
Pár lidí si zde na blogu možná myslí, že jsem blázen, je to jejich názor a já jim ho klidně nechám. Nejsem ale takový cvok, abych si myslel, že bych mohl případný soudní spor vyhrát. Ne proti ,,klukům, co spolu mluví...".
Je mi jasné, že pár mých ,,přátel" zde na blogu si mne právě ruce a radují se z toho, jak ten Kroupa dostal za uši a jak ten ,,svůj" boj prohrál. Ano, píšu v uvozovkách, protože tenhle boj jsem asi opravdu prohrál, ale podle mého názoru je nás, co jsme prohráli víc.
A to není důvod k radosti.
Prohrál každý, kdo kdy věřil ve spravedlnost, věřil, že u Městské policie slouží jen profesionálové na které se mohou s důvěrou obrátit. Prohrál každý, kdo kdy věřil, že je v téhle zemi dovolání a že úřední osoba se musí chovat tak, aby se za ní nemuseli občané města, kterým má sloužit, stydět.
Prohrál každý strážník Městské policie, který dělá svou práci dobře a svědomitě. Prohráli budoucí parťáci a nadřízení, kteří někdy v budoucnu přijdou se strážníkem č.2483 do styku a kteří se jednou hodně zapotí, až ta bomba v uniformě vybuchne.
A že vybuchne, tím jsem si já naprosto jistý...
Článek, z jehož podstaty vychází ten, který jste právě dočetli, naleznete po kliknutí - SEM
P.S. - Už se velice těším na zasvěcené příspěvky pana „Stránského", na duchaplné psychologické rozbory mé osobnosti od diskutéra ,,qui n tana2" a na slaďoučké škádlení sladké paní diskutérky ,,Wendolene", kteří svými myšlenkovými perlami obohacují, jak diskuse pod mými články, tak i jinde. Bez jejich ,,koření" by mě snad už ani to psaní nebavilo.
