To jsem si vám takhle jednou dělal doma pořádek ve skříňce s kosmetikou, ve které mám i já přidělený svůj „chlívek“, který si uhájit v domácnosti se dvěma ženskými není snadná věc…
.
V tom svém chlívku jsem objevil letité poklady, mimo jiné i jednu dávno zapomenutou lahvičku, kterou mi kdysi dávno darovala moje nebožka máma, snad k svátku, nebo k něčemu podobně významnému. Sotva jsem odšrouboval její uzávěr a přičichl, rázem jsem se ocitl v dobách dávno minulých. Ten odér byl nezaměnitelný, vlastně neznám nic podobného, co bych k němu přirovnal.
Pitralon…
Tahle značka vody po holení doprovázela svého času snad každého mužského, který se narodil mezi Aší a Velkými Kapušany. Ve své době byl k sehnání v našich samoobsluhách a drogériích mimo Pitralonu snad jen Don, který měl na etiketě obrázek půlky těla rytíře v brnění. Ten voněl o trochu „exotičtěji“, než samotný Pitralon, byl také myslím o nějakou tu Kčs dražší. Ale zpět k lahvičce s Pitralonem.
Jen tak pro srandu králíkům jsem si trochu té letité vody po holení šplíchnul do dlaně a rozmatlal po své strništěm zarostlé tváři. No jo, bylo „to“ tam.
Všechno…!
Taneční, první lásky, druhé lásky, vojna, Sametová revoluce…
Až se mi z toho pachu zatočila hlava. Chvíli jsem si rozmýšlel, jestli mám tu lahvičku vyhodit, nakonec ale zvítězila touha si dárek o mámy, asi poslední, který od ní dodnes mám, ponechat. Postavil jsem tedy lahvičku zpátky do fochu ve skříni, sice zase až dozadu, ale nevyhodil jsem ji.
Nevím, co jsem dělal potom, myslím, že jsem čistil akvárium, nebo tak něco a během toho procesu jsem se mihnul okolo své ženy.
„Počkej, čím to voníš…?!“
S překvapením jsem se až zarazil, vůbec jsem nepředpokládal, že by moje žena mohla nazvat výpary Pitralonu – vůní. Ona je mladší než já a asi už si pach Pitralonu tak dobře nepamatuje.
„Ále trochu jsem se namatlal starým Pitralonem. Neříkej, že ti to voní…?“
„Ale jo, náhodou jo. Voní to tak nějak jinak, docela svěže a … MUŽNĚ… ne jako některý ty sladký limonády, co se dneska prodávají jako vody po holení pro mužský“
Uff, tak já nejméně tři desítky let utrácím několik stovek za lahvičky všech těch Oldšpajzů, Adidasů, Nivey, Playboye a co já vím za co všechno, aby mi žena sdělila, že jí mužné voní, za pár destikorun – Pitralon…?!
Pak mi sdělila, že jí ta vůně přijde taková jako fakt mužná, že jí v ní vůbec nechybí všechny ty ovocné a květinové složky, které má až na výjimky většina současných vod po holení. Snad jen jí v té vůni chybí trochu odéru jakoby dřeva, snad cedrového (moje žena je snad znalec…), ale i tak že to jde.
Já jsem si vzpomněl, jak kdysi táta v žertu říkával, že správnej chlap má smrdět tabákem, dřevem, potem a … Pitralonem.
A pak jsem se zamyslel nad tím, že na tom možná něco bude, že jsou na světě i ženy, které stále ještě oceňují mužnou vůni spojenou s chlapskou podstatou, nikoliv s podstatou sladkých voňavých marmelád, o kterých se nám dnes tak často snaží reklama, třeba ta s černochem sedícím obráceně na koni… tvrdit, že jde o „mužné“ vůně.
No řekněte, od kdy je mužná vůně odér pomeranče, limetky, nebo nedej bože nějaké kytky?
Dopadlo to tak, že jsem přehodnotil svůj názor k letitému máminu dárku a lahvičku s Pitralonem jsem přesunul zezadu mého chlívku doprava dopředu.
Mojí ženě zkrátka pomatlaný Pitralonem voním, a to se počítá.
.
