Člověk míní, Pán Bůh mění. Znáte to, někdy všechno vychází až moc podezřele dobře.Ve finále nezřídka nastupuje pan Murphy se svými zákony…
„Ta deka mě štípe do bradavek…“, zachichotala se a bylo znát, že ten pocit jí vlastně vůbec není nepříjemný.
„Já vím“, řekl on. „Taky už mi leze na nervy to věčný schovávání…“
„Ale jdi ty, to je právě to, co mě na tom všem tak rajcuje.“
„To chceš říct, že tě na mně nežhaví nic jinýho?!“, nadzvedl se ze své sklopené autosedačky a ona tak mohla lépe vidět jeho mírně chlupatá, na jeho věk celkem slušně svalnatá prsa.
Bylo mu něco přes čtyřicet, doma měl ženu a dva syny, před sebou už jen jednu nižší příčku ve firemní hierarchii na kterou mohl ze své pozice dosáhnout a řízením osudu (které nebyl pořád s to pochopit) i tuhle pěknou samičku, co se s ním dělila o své tělo a svůj volný čas.
I ona musela ty chvíle, co s ním trávila krást své vlastní rodině – i ona byla vdaná a měla dvě děti. Syna a dceru.
Jak se ale říká, manželský trojúhelník může vzniknout jen tehdy, když je jeden z jeho úhlů tupý. V tomto případě šlo hlavně o „úhel“ jejího manžela, který byl tím, komu sex moc neříkal a tak musela ta vztahová geometrie nakonec dojít tam, kde se nacházela…
To on na tom byl doma trochu jinak. Co se týkalo tělesného uspokojení, tak neměl se svou ženou absolutně žádný problém a většinou, když měl na domácí sex chuť, stačilo jen ženě říct –„…dneska by to šlo, co říkáš?“
A „bylo“.
Jenže mužskej už je prostě od přírody lovec, i když se v podstatě chová jako blbec. Na to ale většinou přichází až o několik „levelů“ později…
I když se vnitřně divil, že ji tak snadno sbalil, ve skutečnosti to ona navlékla tak, že prostě toho ženáče dostala i se zlatou stuhou okolo krku. No, ji vlastně zajímala jiná část jeho těla…
„Ale jo, docela ti to jde, ty prevíte jeden nemravná…“, zašklebila se na něj. „A chtěl by sis to někdy užít pěkně s plnou parádou? Jako myslím vana s pěnou, široká postel, vonící peřiny? Šampáňo a šlehačka k tomu…?“
V ten moment se nadzvedl ještě víc a ona tak mohla vidět z jeho těla i to, co jí před chvílí bezezbytku patřilo.
„Jak to myslíš? To mě jako zveš k sobě domů…?
„Jsi cvok? Jde to i jinak. Co takhle Šumava, hotel Srní? Mají tam i bazén a saunu. Hele, udýchal bys to se mnou i v sauně…?“
Měl co dělat, aby udýchal už jen to, když si tu saunu s ní představil…
„To myslíš vážně…?“ – proč jen měl najednou tak sucho v krku, až si musel odkašlat…?
„Jasně že to myslím vážně. Ten můj jede příští týden na víkend někam s kámošema ze střední. Děti šoupnu k mámě a pak budu děsně osamělá a ještě víc nadržená…“
Zatřepala svou černou hřívou a s úšklebkem na něj vycenila zuby v kočičím gestu, aby věděl, jak moc bude ten příští víkend osamělá…
„No, víš, že by to možná fakt šlo…? V pátek mám vyřídit nějakou blbinu v Plzni. Když zavolám tý svý, že se nám to nepovedlo rozhýbat a že tam musím zůstat na víkend, protože to do pondělka musí bezpodmínečně běžet…“
----------------------------
„To není ženská, to je stroj!“, pomyslel si, když se mu po hodinovém pobytu v „sauně“ povedlo chytit dech a myšlenku. Stál u okraje bazénu v hotelu Srní a to kočičí tělo, tak pěkné na to, že odnosilo dvě děti a které mu málem před chvílí přivodilo infarkt, plavalo směrem k němu. Své tmavé vlasy měla stažené gumičkou do drdolu a oči blaženě přivřené nedávno prožitou slastí.
„Říkal jsi, že si mě zabalíš do něhy a zatím jsi byl docela drsoň…“, zase ten úsměv, co mu přesměrovával směr toku krve v těle.
Její ruka „šmátralka“ našla pod hladinou to, co hledala a on si uvědomil, že i když si před chvílí ještě myslel, že ze sebe po té „sauně“ nevyždímá ani kapku mužné energie, že se mu při představě té široké postele a voňavých peřin v jejich pokoji, vrací elán tam, kde ho má zdravý mužský mít…
„Jé, ahoj Romane! Vy jste tady s Lídou ta…“
Erotické představy z něho spadly se silou tsunami a on se otočil k tomu hlasu, který stál u okraje bazénu nad ním a který nedokončil větu, protože pochopil, že tam opravdu není se svou ženou Lídou…
Ještě než zvedl oči nahoru, věděl naprosto přesně, že náhoda je svině a že když se má něco podělat, tak že se to podělá.
Dobře věděl, proč Sylva – nejlepší kamarádka jeho manželky, nedořekla slovo –„taky“. Její ženské intuici stačily přesně dvě vteřiny na to, aby jí bylo všechno jasné.
Roman se díval do Sylviny tváře a i když v ní zaznamenal otevřenou pusu v údivu, co měla tvar přesného písmene –„O“, i když slyšel to jediné, co jí dál vyklouzlo (řekla jen –„Ty vole…“), viděl místo toho všeho jen tvář rozvodového právníka.
No jo, náhoda je svině a svět je strašně malej…
