O víkendu jsem se prohraboval starými fotkami, které jsem kdysi pořídil na svých toulkách. Několik z nich se mi docela líbilo, tak jsem je naskenoval...
Tehdy jsem ještě fotoblogy nedělal, vlastně jsem ani neblogoval. Používal jsem jednoduchý digitální fotoaparát, tuším že značky Fuji. Občas dělal i hezké snímky, a to i bez všech těch funkcí, co má moje dnešní zrcadlovka.
Tak tohle jsou přesně scény, pro které tak rád jezdím na ryby. Jako by se zastavil čas, ten klid je téměř hmatatelný. Při tom východu slunce nad orlickou přehradou se jednomu skoro ani nechtělo rušit klid hladiny nahazováním udice...
Tohle je pro změnu západ slunce, který jsem vyfotil na své cestě Saharou, mezi Tozeurem a Kebili, na solném jezeře Chott el Jerid.
Tohle je naše psice v Jizerských horách. To jí bylo myslím pět let, dnes už je to čtrnáctiletá dáma, ale přesto je to stále pes - výletník. I ve svém dnešním věku miluje toulání přírodou, stačí vzít doma do ruky batoh, a už sedí u dveří, aby se na ni náhodou nezapomnělo. Tedy když venku nelije, jako z konve...
Sem jsem se vyškrábal docela adrenalinovou stezkou. Nelitoval jsem...
O téhle fotce, abych byl upřímný, nejsem tak úplně přesvědčený odkud pochází. Buď je to z výletu k řece Mumlavě u jejích pověstných vodopádů kousek od Harrachova, nebo je to na šumavské řece Vydře, kousek od Čeňkovy pily. Fakt už to netuším, ale hezké to tam je.
Tak a to je všechno. Tenhle víkend nebyl co se počasí týká výletům zrovna nakloněný, ani naší psici se v tom nečase jít ven nechtělo (vždyť už je jí čtrnáct), a tak se loučím a doufám, že moje fotografické vzpomínky někoho z Vás alespoň maličko potěšily.
