V těchto dnech je to 11 let, co jsem začal zde, na blogu, pouštět své myšlenky skrze klávesnici mezi Vás, čtenáře. Od té doby se tady vystřídalo mnoho z Vás, i mnoho blogerů...
.
Mnozí přišli, chvíli pobyli a zase zmizeli. Pár z Vás je tu stále, ale už Vás, aktivních blogerů a čtenářů, z té doby není moc. Říkal jsem si, že spousta z těch "nových" zná jen novodobější tvorbu ať už mou, nebo dalších autorů. Rozhodl jsem se proto, že trochu opráším své starší až staré blogy - články, se kterými jsem tady kdysi začínal. Pravdou bohužel je, že jsem se v těch starých článcích dopouštěl někdy až neskutečných pravopisných chyb, ale tak to prostě bylo a nemá smysl tvrdit něco jiného.
Od té doby jsem však snad ušel kousek cesty a právě díky chybám v těchto mých starých blozích o tom mám před očima důkaz. Omluvte tedy prosím tehdejší autorovu neumětelnost. Ale dost řečí, dnes jsem se rozhodl dát sem odkaz na jeden z mých tuším nejstarších článků, byl snad druhý, nebo třetí, co jsem sem kdysi uložil. Je to povídka, vlastně vyprávění o příběhu, který se kdysi skutečně stal, příběhu, který mi kdysi vyprávěl táta. Jde o příběh z konce Druhé světové války, který měl nečekané rozuzlení po dlouhých třiceti letech...
Zvu Vás tedy do příšeří stromů na říčce Kocábě, kde to tak, jako všude jinde, občas zavanulo smrtí, aby naštěstí nakonec zavál svěží vítr života. Tady je odkaz na můj příběh "O bublinkách z hlavní pušky hajného Vaňka..."
https://vladimirkroupa.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=36293
. .
