Náš president, pan Klaus, je nejspíše na té nejčernější listině, kterou v Bruselu mají. Mnoho evropských „velikánů“ mu nemůže přijít na jméno. Jednou se mu budou všichni tito omlouvat…
Od začátku byl V. Klaus proti tomu nesmyslu, aby si stará dobrá Evropa hrála na něco, čím není. Aby mělo pár korytářů zajištěný přísun žrádýlka do svých korýtek a aby vzniklo něco, co by mělo zdánlivě konkurovat obchodní síle USA, potažmo dolaru.
Vždy byl proti tomu, aby se evropské národy vzdávaly své suverenity, aby ztrácely své měny a aby si hrály na jeden veliký skautský tábor, kde by měly platit táborové penízky, které by měly smysl jen uvnitř okruhu stanů, ale všude jinde už by byly tak říkajíc – „naprd“.
Když měl jednou náš pan president projev v sídle EU, řada europoslanců bučela, někteří vstali a odešli.
Kde jsou dnes, ti „chytráci“, co tehdy bučeli? Kde jsou ti „eurohujeři“ dnes, kdy stojí Evropa na rozcestí?
Ano, podle mě stojí na rozcestí.
Když nad tím tak přemýšlím, tak se musím sám sebe zeptat a to dost lapidárně – kterého blbce kdy mohlo proboha napadnout, že je možné, aby mělo několik nezávislých států společnou měnu? Copak je to vůbec z logiky věci možné?
Který blbec si to chtěl hrát na Ameriku a nedošlo mu, že Amerika není několik nezávislých států, ale jedna federace a tak tam může fungovat něco, co prostě v Evropě fungovat nemůže?
Byl to lhář, nebo blbec, kdo tvrdil občanům států Evropy, že mohou mít společnou měnu a že mohou fungovat dál jako „nezávislé“ státy?
Byl to lhář, nebo naiva, kdo si myslel, že jde mít společnou měnu, ale není třeba mít společný rozpočet?
Lhal, nebo si to jen neuměl představit?
Ona totiž společná měna, aby měla smysl, musela by být podložená společným rozpočtem a společný rozpočet, to se rovná společnému „superstátu“.
A jsme zase zpět u našeho pana presidenta Klause. Co na to dnes říkají ti, co si nyní lámou hlavu nad rébusem, lapidárně zvaným – „Eurovhajzlu“ a kteří bučeli a odcházeli při projevu, když se jim pan Klaus snažil vysvětlit, že „tudy cesta nevede, soudruzi…“?
Proč nechtěli slyšet na to, když jim vysvětloval, že jejich euroexperiment a vlastně celá slavná Lisabonská smlouva jsou zmetek?
Dnes je tedy čeká nelehký úkol. Mají vlastně jen dvě možnosti.
Buď přiznají, že slavné Europlatidlo a potažmo celá EU jako systém, jsou zralé na odpis a to co nejrychleji a s co možná nejmenšími bolestmi, nebo budou muset přiznat svým občanům „naférovku“, že se dávno stali kolečky v superstroji, který má však jen malou naději na provoz. Že se stali dávno součástí superstátu, který bude muset rozhodovat o všem a za všechny – všechno.
Kde jsou státní suverenita a národní sebeurčení?
Kde je to, za co většina evropských národů bojovala a krvácela ve všech válkách, co se kdy jen na evropském kontinentě odehrály?
S odpuštěním v hajzlu, přátelé, v hajzlu. Zrovna tak, jako tam je slavné euro a celá unie.
Myslím, že i když je náš pan president Klaus někdy ješitným mužem (a který chlap není…), že ani on nemá radost z toho, že si může s klidným svědomím říci – „…já jsem vám to říkal…“
Všichni „eurohujeři“ by mohli panu Klausovi líbat zadek…
