V těchto dnech si připomínáme konec Druhé světové války. Někdo by byl nejraději, kdyby nás osvobodili jen Rusové, druhý by zase viděl nejraději vojáky US army. Obojí je dnes už vlastně jedno, důležité je něco úplně jiného…
.
Člověk je odjaktěživa bestie. Je úplně jedno, z kterého konce našeho kulatého světa ten který člověk pochází. Všude, od Afriky přes Asii, skrze Evropu a šupem přes Ameriku je člověk to nejnebezpečnější zvíře, jaké kdy na naší planetě žilo.
Kam se na nás hrabe nějaký tyranosaurus, nebo jiná dravá potvora, ve vynalézavosti, jak druhého zabít, jak mu ublížit, jsme mnohem vynalézavější a umíme používat mnohem sofistikovanější prostředky, než jsou nějaké zuby a drápy.
Tato vlastnost lidem vlastní se ukazuje vždy během válečného konfliktu. Je úplně jedno, jestli se spolu perou černoši dvou různých afrických kmenů, sousedé někde na Balkáně, jeden katolík s jedním protestantem, křesťan s muslimem, nebo fašista s komunistou.
Všichni tito jsou - jsme, schopní sobě navzájem činit tak nepředstavitelné krutosti a bolest, jaké si lze v dobách míru jen stěží představit. To je důležitý aspekt, doba míru – během ní totiž v lidech ukrytá dravost a brutalita zdánlivě dřímá, aby se však naplno probrala k životu, sotva se kolo násilí znovu nějakým impulsem roztočí.
V dobách klidu se tomu ani nechce moc věřit, ale je to tisíciletími ověřená pravda – násilí plodí násilí. Lidé během nějakého toho válečného konfliktu hodně rychle otupí a brzy ztratí svůj přístup k normálnu, jak ho chápeme my dnes. Stačí pár měsíců, týdnů, dnů, probíhajícího násilí, stačí vidět na vlastní oči krutost jiných vůči druhým, nedej bože vůči našim blízkým a rázem se my, lidé, jako druh, stáváme vražednými dravci. Hodnota lidského života zčistajasna klesá hluboko pod úroveň, kterou pro nás až dosud měla. Otupíme, zhrubneme, zešílíme.
Osobně si nedělám iluze, že by naši lidé – Češi, byli mírumilovnější, kdyby se nějakým řízením osudu stalo, a na bednu by vylezl nějaký šílenec typu Hitlera u nás. Kdyby náš národ disponoval takovou silou a hmotou, jakou na začátku Druhé světové války měl k dispozici národ německý.
Jsem přesvědčený, že bychom byli stejnými dravci, stejnou sběří, ale pozor, nejen my, každý národ, každý člověk je v jádru schopen zneužít svou opilost mocí, stačí jen ty správně zmáčknuté „knoflíky“. Navíc doba před Druhou světovou válkou byla mezispolečensky úplně někde jinde, než je dnes, tehdy slova jako humanita a lidskost měla jiný rozměr. Svět nebyl tak provázaný, jako je tomu dnes, takže nebyla ta síla, která by myšlenky humanity, lidskosti a odporu proti bezpráví šířila tak, jako nám dnes umožňují naše moderní technologie.
Lidstvo si zkrátka muselo prožít své, než si určilo mantinely, které civilizovaný (!!!) svět jakž-takž uznává. Ale pozor, jak jsme byli svědky v době nedávné při rozpadu Jugoslávie, tedy v Evropě (!!!), jak jsme svědky dodnes v konfliktu islamisté kontra zbytek světa, násilí dokáže ovládnout i moderní svět, prolomit brnění humanity a pokořit lidskost.
V době Pražského květnového povstání v boji proti fašistické hydře docházelo ze strany ustupujících fašistů k nevídaným ukrutnostem, viz třeba masakry v pražské Krči, z nichž jeden, ten v Hornokrčské ulici má právě dnes své smutné výročí.
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/stb-vypatrala-vrahy-ss-z-kvetna-1945-ale-nepotrestala/r~i:article:667420/?redirected=1557222424
Na konci války docházelo k ukrutnostem i ze strany Čechů vůči Němcům, viz třeba události v Ústí nad Labem
http://www.totalmag.cz/spolecnost/43-udalosti/2960-masakr-v-usti-nad-labem.html
Dnes nám však nepřísluší odsuzovat, hodnotit, nebo zatracovat. Nikdo z nás, kdo dnes žijeme, tedy většina z nás, tehdejší atmosféru nezažil, nikdo z nás nemůže o sobě s jistotou říci, že by se v kůži tehdejších protagonistů, a je jedno, na jaké straně, zachoval tak, nebo tak.
Že umíme být jako národ krutí, respektive, že i mezi námi žijí krvelačné šelmy, bylo snad nejlépe dokázáno v dobách komunistické moci. Byli to přeci Češi, kdo s legitimací příslušníků StB v kapse, týrali, mučili a vraždili vlastní spoluobčany, a to už hezkých pár let po válce. Navíc jejich oběti byli lidé, kteří žádnému ze svých katanů nic neudělali, byla to diametrálně odlišná situace od situace, kdy vzal během květnového povstání, nebo těsně po něm, český člověk sem-tam „spravedlnost“ do svých rukou a byl zlynčován nějaký ten udavač, kolaborant, nebo i německý voják, který se dostal českému davu do rukou.
Byla to hrozná doba a my máme jeden jediný úkol – neustále si tu dobu připomínat, a hlavně dělat všechno proto, aby ta šelma skrytá v nás nikdy neopustila mříže našeho nitra. Toho dosáhneme jen snahou o život bez válek a utrpení. Musíme mít neustále na zřeteli, že mír je nekřehčí věc na světě, a že má mnohem větší cenu, než mají všechny válečné technologie a nejmodernější zbraně dohromady. Musíme mít na zřeteli, že válka je až ten nejposlednější argument.
Stačí totiž pár dní chaosu v naší moderní civilizaci, pár dní bez elektřiny, vody, bez jídla a pravdivých informací, a lidé se stanou vlky, ani nevědí jak. A pak už jsou jen krůček k válce.
A válka, jak známo, je vůl…
.
