- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Což nevidí to jiní, jak smrt rozprostírá síť?
Proč jen ti neviní to cítí, když na kosti vyrývá vrub?
Kolik vrubů se vejde do jedné duše?
Snad sto, snad tisíc, snad za každou hvězdu na nebi,
snad za každý strom, snad za každý blesk,
snad za každý po blesku při bouři hrom…?
Vyhřezlá střeva, rozteklý obsah lebky,
urvané ruce a nohy bez těla
těla bez hlavy a rozpárané ženy,
spálené děti a krve přívaly
Obrazy pekla a nad hlavou nebe
poslední výkřik a v poledne tma
smrt ve svém tanci dál cestu si hledá
marné je před ní se schovávat.
Smrad potu a krve, hnijící střeva
pýcha co předchází do hlubin pád
žaludek člověku z toho se zvedá
marná je touha se ze hříchů kát.
Ze země trčí pahýly křivé
přes obzor kouř pluje, ten šedý had
drak strašný vylezl ze svojí sluje
všude jen chaos, nářek a hlad.
Kráčíš tou spouští a nevidíš nic
snad v očích slzy, snad je to hnis
cestičkou v prachu, krev spolu s potem
brázdí ti špinavou pobledlou líc
Napravo nalevo všude jen smrt
tohle je válka, to je tvůj úděl
a tak si člověče za hloupost trp...
Další články autora |
Minulý týden jste soutěžili se sebamedem o kosmetiku pro nejmenší. Tento týden si pojďte zahrát o péči pro vás, a to konkrétně o řadu Anti-Redness,...