… svědčí o faktu, kolik lidí absolutně nedůvěřuje politice EU, všem těm různým průzkumům veřejného mínění, šitým na míru současné evropské „elitě“, všem těm kecům o demokracii, jejíž jméno je v Evropě tak zprofanováno…
A co že to mám na mysli? Samozřejmě tu nešťastnou a smutnou událost, vraždu britské poslankyně Jo Coxové. Jak je vidno z různých internetových diskusí, celou řadu lidí napadla možnost manipulace veřejným míněním stran nadcházejícího britského referenda o setrvání, respektive o nesetrvání Británie v EU. Asi si hodně z nás vzpomnělo v té souvislosti na agenta Ludvíka Zifčáka, alias údajně během Sametové revoluce zabitého studenta Martina Šmída.
I tato „akce“ měla tehdy politický charakter, měla za úkol přesvědčit a ovlivnit veřejné mínění, měla za úkol pohnout davy.
Víte, já osobně si netroufám tvrdit, že za vraždou oné britské političky stojí nějaká temná klika z Bruselu, která tímto činem měla v úmyslu vyvolat v britské veřejnosti před referendem proti-brexitové nálady, a tím nakonec ovlivnit výsledek referenda ve smyslu setrvání Británie v unii. Taková možnost tady ale samozřejmě je, a bohužel se nikdo nikdy nedozvíme pravdu. Soudný člověk ale asi nečiní závěry pod dojmem pouhých domněnek a konspiračních teorií.
Přesto je ale pro mě velice vypovídající o kvalitě směru současné EU už jen ten fakt, že vůbec tolik lidí taková možnost napadne. To není ani trochu dobré vysvědčení pro Evropskou unii, protože to jasně ukazuje, kolik lidí má toto společenství za nebezpečné, proradné, prolhané a v konečném důsledku zničující.
Příkladů se najde dost, jen si třeba vzpomeňme na dokola se opakující referendum v Irsku, které, kdyby nedopadlo jednoho dne tak, jak si EU představovala, tak se konají jeho další kola až dodnes. Nebo ten podraz s kvótami na přijímání uprchlíků, kde byly odstaveny vlády jednotlivých zemí jako takové, a stačilo k závěru zvednutí rukou pouhých ministrů vnitra.
Ve světle těchto neblahých zkušeností s politikou EU, se pak nelze asi moc divit tomu, že si tolik lidí dá (snad…) obyčejnou vraždu jedné političky, provedenou vyšinutým jedincem, do souvislosti s celou tou hrůzou politiků z vedení EU, která je jímá při představě případného odchodu Velké Británie z unijní ohrady.
Ať tak, či onak, doufám, že tento odporný zločin nebude mít vliv na rozhodování odpovědných britských občanů o jejich vlastní budoucnosti, ať už si ji představují společnou s ostatními státy EU, nebo ji vidí spíše v samostatné a svéprávné vládě svých vlastních záležitostí.
