Maďaři mají své hlavy a ty se tak nějak nevejdou do škatulek a tabulek, vykoumaných humanoidními roboty z Evropského parlamentu. V hlavách oněch robotů se ukazuje hláška „ERROR“. A roboti mají v takovém případě jen jedno řešení…
.
A to řešení nejhorší, jaké může napadnout jen nelidský mozek, IA (umělá inteligence) totiž nemá lidský rozum, má ve svých obvodech jen jedničky a nuly. Podle toho to také v některých rozhodnutích Evropského parlamentu vypadá.
Aktuálně se tento shluk náhodných procesů rozhodl zatlačit na Maďarsko, protože do jeho (do Bruselského softwaru) integrovaných obvodů zavítal virus, který šíří mylné hlášky o stavu demokracie právě v Maďarsku.
Jako důkaz zavirování toho evropsko-parlamentního systému slouží zvláštní jev, že si tento software ve svých obvodech myslí, že při své nelidské inteligenci považuje za pevně dané, že ne sami Maďaři, ale právě shluk náhodných procesů obíhajících v Evropském parlamentu ví lépe, co je pro Maďary lepší.
Takže ten zavirovaný organismus zanalyzuje data, aby je vyhodnotil jediným způsobem, na který je naprogramován – Maďarsko, jako součást operačního systému, nepracuje podle základních a přednastavených hodnot. Klidně si staví plot na svém svrchovaném území, aniž by k tomu dostalo požehnání ve formě správně zadaného a centrálním systémem schváleného kódu.
Hlavní procesor této součástky Evropské unie, totiž maďarský prezident Orbán, si klidně přeprogramovává svůj obvodový úsek, dokonce se dopouští toho největšího problému, jaký centrální software zná – ubdatuje mysly svých voličů, občanů Maďarska, kteří reagovali na údajnou chybovou hlášku tak, že Orbána znovu určili jako hlavní a neprolomitelný program pro několik dalších let.
Podle výsledků procesů v centrálním počítači tak v Maďarsku dochází k porušování procesu, zvaného demokracie. Dokonce i soudnictví, což je něco jako antivirový systém, pan Orbán blokuje bez povolení nainstalovanou aplikací, a co hůře, zablokoval prý dokonce informační tok jak ven ze svého matrixu, tak dovnitř směrem od centrálního systému do jeho maďarské podsítě. Jinými slovy, prý šlape na paty svobodným médiím.
Dokonce to vypadá, že si Orbán pirátským programem, který mu pomohl obalamutit řídící jednotku jeho části systému, tedy parlament, zajistil zadání nepravdivých dat a ta potom parlament jeho země vyhodnotil tak, že zákonem zakázal přístup na interní síť jisté organizaci, kterou řídí nějaký ajťák původně maďarského původu, pan Soros. Ukázalo se totiž, že tento pan Soros je jakýmsi virem, typu trojského koně. Protože má k dispozici nekonečně bitů, dokáže se nabourat do kdejakého systému, kde svým působením zajistí nakonec jeho zhroucení tím, že přehesluje přístupové cesty tak, aby byly volně průchodné pro nežádoucí a jasně chybové elementy. Ti elementi, pokud se jim dopřeje čas, prostor a softwarová podpora, dokážou ve finále přeprogramovat původní systémy na systém svůj. Jako heslo pro jejich aktivaci slouží text ve formě několika slov, která když se vysloví, znějí tak nějak jako Alou na bar, nebo něco jako A…., a pak akbar, teď zrovna nevím.
Ze zatím nezjistitelného důvodu, který by si pro své odhalení žádal kompletní prověrku centrálního systému v Bruselu a jeho serverovny, se právě tento centrální systém snaží do celoevropské sítě vybudováním přístupových tras a vaporizováním zaheslovaných překážek ve všech částech systému (třeba co mají podobu plotů…) naimplantovat co největší množství výše popsaných, s evropským systémem nekompatibilních, elementů.
A právě tomu překáží z pohledu centrály v Bruselu vývoj v Maďarsku.
Centrální systém v Bruselu se ale bohužel vůbec nezabývá něčím takovým, že kdyby v Maďarsku skutečně docházelo k chybám demokracie a k násilnému vymazávání základních hodnot lidských práv a dalších výdobytků spojené sítě, tak by se v prvé řadě vzbouřili sami občané Maďarska. Pokud by jim bylo skutečně ubližováno ze strany „zlého“ procesoru Orabána, byli by to právě oni, kdo by vyslal hlášku do Bruselu s žádostí o vyřešení systémového ohrožení.
Pokud vím, nic takového se nestalo, jediní, kdo hlásí údajné chybové hlášky do centrály v Bruselu, jsou podsystémy opozičních stran, které v boji o přízeň voličů s Orbánem a jeho stranou tak nějak zkratovaly. Od nich se totiž ani nic jiného, v současném stavu úrovně politické kultury napříč Evropou, čekat nedá. Pomluvy a naschvál chybné vyhodnocení situace jsou na denním pořádku i mezi bývalými manžely u rozvodového soudu, natož pak mezi protichůdnými programy.
Pravděpodobnost, až matematická jistota, z celého toho zmatku v drátech je ta, že čím větší tlak bude centrální bruselský systém vyvíjet na maďarskou součást software, tedy na řadové Maďary, tím k většímu kolapsu může ve finále dojít.
Také by se totiž mohlo za nějaký čas stát, že se na monitorech v Bruselu objeví hláška ve znění – HUEXIT…
.
