,,Bude to dneska..." nechal se Pepé slyšet. Jasně, brnkačka. Prostě pif - paf, sfoukneme dvanáct maníků a je vymalováno...
Ani jsem v tu chvíli vlastně nevěděl, jestli mi připadá víc děsivější fakt, k čemu že se to chystáme, nebo spíš Pepého neuvěřitelnej klid.
Pepé měl v Toyotě nejen svůj klasický vojenský batoh, ale ještě malý kufřík s číselným zámkem. V tom kufříku byla skrytá odpověď na otázku - jak a hlavně čím...
Přibližně tři kila plastiku, svazek rozbušek, baterie a jednoduché časovače...
Podle instrukcí Simby Jofbaliho jsme neměli jet do Yamoussoukro přímo po A6, ale měli jsme jet přes Bébouo, Manoufra, Bounafla a u Bazai jsme měli přejet řeku Bandama. A tak jsme u Gonate odbočili na jih a jeli směrem k Bébouo. Silnice vedla prakticky pořád džunglí, ale já jsem si na mapě našel, že nebude trvat dlouho a dojedeme na pás bez porostu okolo Zagoréta. Vzhledem k denní době bylo jasné, že jestli se ,,TO" má stát ještě dnes, bude se to muset stát právě někde před Zagorétou.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
V tom místě se cesta lámala doleva a Pepému nedalo moc práce Quamose přesvědčit o tom, že jde o strategicky ideální a výhodnou pozici pro noční odpočinek. Quamos byl jednak tupej a jednak asi opravdu nevěděl, co je na korbě náklaďáku z Brizeboua. Každej normální polda, nebo voják by prostě střídal řidiče a snažil by se dojet s tak ,,nebezpečným" nákladem co nejrychleji do cíle...
Quamos byl ale lemra líná a tupá k tomu. Tělo měl z africké ,,silnice" naklepané jako vepřovej řízek a neměl v něm ani za mák svědomitosti. Souhlasil s odpočinkem a podepsal tak dvanáct rozsudků smrti. No, vlastně víc než dvanáct, ale kdo to mohl tehdy tušit...
Na obou stranách ,,vidlice" ohybu cesty, byly vybudovány primitivní obranné a pozorovací stanoviště. V každém z nich bylo po dvou mužích z ASQ, další čtyři byli rozmístění po vnějším obvodě ,,tábora" a jeden z té čtveřice byl vždycky někdo z nás - legionářů. Zbytek mužstva měl odpočinek, ale v podstatě šlo o stálou pohotovost. No, tedy do určité chvíle...
Auta byla postavená tak, aby mohla kdykoliv vystartovat pryč. V čele jedna Toyota, za ní auto s penězi, další Toyota a náklaďák pro přepravu mužstva byl poslední vzadu.
Soumrak přešel ve tmu rychlostí padajícího šátku a i když byl Quamos tak ,,dobrej", že nedovolil svým primitivům rozdělat oheň, jistý stupeň debility přeci jen projevil. Nechal natočit Toyoty čelem do středu tábora a protože došel k názoru, že teréňáky žerou míň nafty než náklaďáky a nafty jsme měli dost, nechal nastartovat jejich motory a rozsvítit světlomety.
No, jak jinak by chlapci mohli hrát hru s kostkami (nikdy jsem její pravidla nepochopil), kterou miluje každý obyvatel Cote d´Ivoire (Pobřeží slonoviny), sotva se narodí...?!
Pepé předl blahem. Jednak světla z aut ničila noční vidění každého v jejich dosahu a jednak hluk motorů, i když nijak zvlášť silný, přetloukal jakýkoliv zvuk, který bylo třeba udržet za hranicí slyšitelnosti.
Mufar byl na hlídce a já s Antoniem jsme seděli naproti sobě v cípu stínu a oba jsme mlčeli. Pepé nám už prozradil všechno, co bylo třeba a otázky tak byly zbytečné. To ale neznamenalo, že jsme se každý neptali sami sebe. Odpověď jsme znali a báli jsme se, že náš život tak, jak jsme ho žili dosud, končí.
Ani nás nepřekvapilo, když jsme spíš vytušili, než uviděli, že ve stínu za jednou Toyotou, Pepé cosi kutí s něčím, co vytahoval ze svého kufříku...
Když mávl na Antonia, byl to zároveň pokyn pro mě, abych si odjistil bouchačku, připravil k ruce granáty a oba je kryl. Vlastně jsem ale mohl klidně třeba spát...
Ti trotlové ve světlech reflektorů měli oči a uši jen pro hru a nikdo z nich neměl ani tušení, že to, co Pepé s Antoniem právě dělali ve tmě, dokáže, že i lidi se dají grilovat jako krocani...
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
,,Chlapci" postupně zalézali pod plachtu náklaďáku, který je vezl už od San Pedra. Násilím jsem se nutil nemyslet na to, co se má stát.
Buď já, nebo oni - tak zněla otázka...
Možná že ,,já" v každém případě...
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
V jednu ráno se ,,otočily" hlídky. Pepé byl na stojce na obvodu, Quamos byl zalezlý v kabině náklaďáku s prachama, kdo nebyl na hlídce tak chrápal na korbě náklaďáku druhého a já s Antoniem a Mufarem jsme leželi na karimatkách vedle zadní Toyoty a také ,,jako spali".
Pepé počkal do třetí hodiny ranní. To bývá vždycky doba, kdy už spí všichni ti, kterým v jednu hlídka skončila a ti, co s ní v jednu začali, už bývají taky ospalí jako koťata. My tři jsme se potichu stáhli co nejdál od náklaďáku se spícími ASQ, aby jsme se kryli před úlomky čehokoliv, co by se mělo každou chvíli rozletět po okolí. Ze tmy jsem uslyšel slabé heknutí a pád něčeho, ne moc velkého na zem. Tušil jsem, co to bylo a proč.
Pepé začal likvidovat hlídky...
Je to hnusná smrt. Stojíte si opření o svou únavu a najednou jen zaznamenáte slabý závan vzduchu okolo své hlavy. Potom už vám jen lezou oči z důlků v závislosti na škrtícím účinku tenké šňůrky, pletené z kevlarových vláken. Ani nevíte, že je vám právě drcený hrtan, že vám naběhl jazyk a že se vám uvolnily svaly, které vám normálně brání v tom, abyste se nepodělali. Někdy mezi tím vším vám vypadne z ruky zbraň a pokud jí nemáte na řemeni, protože ten jste prochlastali, tak je slyšet slabý hluk, jak dopadne na zem. Ten, kdo stojí za vámi a vyrábí z vás obyčejný kus mrtvého masa, se k vám postaví bokem, své překřížené ruce si dá přes svoje rameno a předkloní se. Tím zvýší svou silou a vahou vašeho vlastního těla, které se nadzvedlo na jeho zádech, škrtící účinek. Vám se klepe v těle každý sval, každý nerv a snad i chlupy pod paždím touží po jednom jediném - po molekule kyslíku, kterou vám odepírá ta tenoučká kevlarová šňůrka...
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pokračování v příští kapitole
Předchozí kapitoly mého příběhu najdete po kliknutí - SEM.
