Včera mě zaujal článek kolegy blogera, pana Víta Klímy, který se chtěl u státních úřadů informovat o tom, zda stát vyčleňuje nějaké prostředky na poučení občanů, jak se chovat při hrozbě teroristickými útoky…
Z článku pana Klímy plyne, že se dozvěděl, že stát v tomto směru nedělá doslova nic. To je podle mého názoru dost důležitá a nepříjemná informace. Terorismus tady je, jde o velmi aktuální hrozbu, která nezná hranic. Z toho důvodu mi přijde pošetilé až pokrytecké o tom narovinu s lidmi nehovořit, neinformovat je o tom, co lze či nelze tváří v tvář teroru dělat.
Když si vezmete, kolik peněz ročně padne například na bezpečnostně preventivní osvětu občanů stran dodržování předpisů o silničním provozu, kolik peněz ročně stojí například různé brožurky a letáky, informující občany o zásadách poskytování první pomoci, kolik stojí ročně akce všech možných neziskových organizací, které si kladou za cíl osvětu národa i občas v těch nejnesmyslnějších věcech, pak nad absencí financování nějakého smysluplného informování občanů stran preventivního chování a zásad boje proti terorismu, zůstává rozum stát.
Netuším, zda je takový stav odrazem snahy vlády a odpovědných orgánů o diskutabilní „nešíření paniky“. Mně osobně se zdá daleko nesmyslnější neinformovat občany, než se snažit je „nepoplašit“. Terorismus tady je, zatím není v ničích silách s tímto fenoménem dnešní doby, ve smyslu jeho kompletní eliminace, cokoliv dělat. Co však dělat lze, to je pravdivě a hlavně účinně informovat lidi o tom, co mohou dělat, co nesmí dělat, nebo čeho si všímat v souvislosti s hrozbou terorismu. Myslím si, že každá koruna, která by na takovou případnou kampaň padla, by byla rozhodně vynaložena smysluplně.
Proč se například občané z žádné brožurky, nebo reklamní kampaně, financované státem, nedozvědí čeho všeho si mají okolo sebe všímat, kdy se snažit co nejrychleji a jak opustit ohrožený prostor, kam se uchýlit v případě akutního ohrožení, které materiály a při jakých příležitostech nám mohou poskytnou alespoň nějakou balistickou ochranu, jak se chovat tváří v tvář někomu, kdo Vás ohrožuje zbraní, co přesně říkat v případě, že voláte na krizovou linku, kde chcete ohlásit teroristický útok, čím se preventivně vybavit doma pro případ obecného výpadku infrastruktury v důsledku teroristického útoku, jak reagovat na signály a proč bezpodmínečně uposlechnout pokynů bezpečnostních expertů.
Proč není občanům v této složité době zdůrazňováno, že v případě ohrožení musejí jednat rychle, ale ne hystericky, proč se od státu nedozvíme, jak se chovat v případě, že se staneme obětí teroristického útoku ve smyslu našeho zajetí - když se staneme například rukojmími? Proč nikdo občany neinformuje o tom, čeho si v takovém případě všímat, třeba toho, kolik je útočníků, kdo jim velí, zda jsou dobře organizovaní, jakého jsou pohlaví, zda je někdo z nich levák, zda někdo z nich nosí brýle, jaké typy zbraní a kolik jich mají, a zda si s nimi už na první pohled vědí rady. Kdo z teroristů a pokud možno jaký prostor v budově, nebo v místnosti s rukojmími má na starost. Zda mají k dispozici výbušniny, zda mají s sebou nějaké jídlo. Jaké má někdo z nich na sobě například hodinky, nebo šperky, zda je některý z nich tetovaný, zda má některý z útočníků nějakou viditelnou tělesnou vadu, kolik je celkem rukojmích, jakého pohlaví, v jakém jsou stavu, zda někdo z nich není raněný, kde přesně se v místnosti, nebo v budově nacházejí…
Proč není zdůrazňováno lidem, že všechny tyto detaily mohou zachránit životy nevinných lidí, a to v případě, že se Vám buď podaří ze zajetí uniknout, nebo když budete mít to štěstí, a budete teroristy třeba výměnou za něco propuštěni. Každá taková Vaše informace může mít pro velení a členy zásahových jednotek cenu doslova zlata, respektive mohou činit rozdíl mezi životem a smrtí. Podle takových přesných informací lze detailněji naplánovat osvobozující akci, nebo například identifikovat některé z teroristů, protože vždy je dobré, když zasahující jednotky vědí předem, koho mají vlastně před sebou, v jaké síle, a jak vybaveného, když vědí, kde jsou rukojmí, aby se mohli vyvarovat zásahům nevinných…
Mohl bych takto pokračovat dál, ale myslím, že hlavní smysl toho, co jsem chtěl svým zamyšlením sdělit, už jsem naplnil.
Opravdu se nikdo z odpovědných politiků, v jejichž gesci by bylo nějakým způsobem takto informačně zareagovat směrem k občanům, nenajde?
Skutečně si politici myslí, že je lepší předkládat neinformované voliče a občany teroristům na stříbrném podnosu, jako ovce?
Musíme vycházet z faktu, že každý islámský terorista podstoupil nějaký výcvik, který mu má umožnit vraždit nevinné lidi. Ti jsou na rozdíl od teroristů přesně jako ty bezbranné ovce, nepoučené, neinformované, v případě napadení absolutně nepřipravené, a je vysoká pravděpodobnost, že právě tato neinformovanost může mít v důsledku za vinu paralyzaci a neschopnost vyvíjet jakoukoliv aktivní činnost na ochranu života svého, i životů ostatních zúčastněných.
Opravdu má smysl dělat, že se nás to, co se stalo v Bruselu a předtím v různých městech a zemích Evropy, týká jen okrajově, že když zde nemáme stejně početnou a stejně naštvanou islámskou komunitu, že bude stačit, když do metra postavíme dva policisty k proti výbuchu odolnému odpadkovému koši?
Opravdu to bude stačit?
No, kéž by stačilo, ale bojím se, že je to poněkud málo, Antone Pavloviči…
