Většina z nás s napětím očekává, jaký volební výsledek sami sobě nadělíme. Podle mě je ale výsledek víceméně jasný…
Když si uvědomím, kolik lidí nemá ještě stále jasno, které zlo zvolit, když si uvědomím, kolik lidí nechce volit ani jednu ze dvou největších stran, tak mně z toho vychází, že volby skončí buď nerozhodnou plichtou, nebo jen těsnou většinou jedné z nich.Ta „vítězná“ se potom bude muset plazit pod nohama těch, kteří jí, za krvavý obolus dovolí se svou účastí vládnout.
Než k takovému „úspěšnému“ závěru dojde, bude to nejspíše stát horu času a moře peněz nás - daňových poplatníků.
Nejdříve ale započne ten známý cirkus, který už se bohužel stává v naší kotlině takřka tradicí a můžeme mu důvěrně říkat –„Český čardáš“.
Čardáš od slova guláš…
Když si uvědomím silácké sliby, kterými nás lídři stran častují a v nichž si tahají triko, s kým že to „za žádných“ okolností nebudou po volbách spolupracovat, tak se ve mně budí zvědavost, jak to chtějí udělat a jak chtějí těmto svým slibům se ctí dostát.
Napsal jsem – „se ctí“?!
No jo, já bloud zapomněl, že je řeč o politicích…
Nechci být nějakým prorokem a rád, moc rád, bych se mýlil, ale obávám se, že nejsem daleko od toho, jak se celá ta šaškárna bude vyvíjet.
Obávám se, že z voleb nevzejde žádný přesvědčivý vítěz, že nevzejde žádný rozumný kompromis a že ta „vepřátka“, kterým jsme sami a dávno dovolili, aby se s imunitou a z ní pramenící nezodpovědností, válela ve zlaté podestýlce, že se budou v tom cirkusu za naše peníze s radostí a dál doslova vyžívat. Celý svět se nám bude zase smát a nám se bude chtít zase blinkat.
Žádnému vepřátku totiž nikdy nešlo o blaho celého stádečka, ale vždy jen o to, do čeho by mohlo zabořit svůj vlastní čumáček.
Obávám se, že u nás není ta síla, která by jim ty jejich čumáky vyráchala v hnoji, ve který ta naše česká politická vepřátka proměnila zlatou podestýlku z naší důvěry. Opravdu si myslíte, že z voleb vzejde vláda s pevným mandátem a že nás nečeká „kličkovaná“ a „chrochtaná“…?
Opravdu si myslíte, že jsou ti naši politici schopní myslet na naší zem a dohodnout se dříve, než se celá situace dostane do stádia, ve kterém bude každá dohoda vypadat jako prohra nás všech?
Jak říkám, rád bych se mýlil, ale bojím se, že nás ten pravý cirkus teprve čeká…
