Měli jsme tu století páry, století elektrifikace, dnes žijeme ve století hluboké orby. Ořeme všechno, co až dosud bylo nezoráno, přeoráváme stávající, a světe div se, dokonce i budoucí…
.
Opravdu mě nenapadá lepší a výstižnější termín, než je – přeorávání. V současné době je doslova společenskou poptávkou vykořenit vše bývalé, jako špatné, zbytečné, údajně nefunkční (?!...), všude, ve všech oblastech života se nyní dozvídáme, jak vlastně zle a nepokrokově se dříve vše dělalo.
Byl tady nějaký status rodiny a její potřeba pro společnost?
Blbost to byla, jasná zpráva! K čemu nějaký svazek s danými pravidly, když lze žít i bez pravidel, bez mantinelů, bez výčitek a bez skrupulí. Navíc žít v manželství je přeci tak nemoderní, nepokrokové, podívejte se například na západ od nás, jak tam jsou s otázkou svobody ducha daleko…
A nejen to. Na rozdíl od naší zaprděné zemičky, kde to s pokrokem tím správným směrem jde jen ztuha, jsou okolo nás země, kde si už nehrají ani na pravidla, která určila sama příroda. Ta je mimochodem (občas, když se to zrovna hodí…) také nemoderní, nepokroková a je namístě na její výdobytky vypláznout jazyk. Jak může někdo, kdo chce vidět svůj život v budoucnosti, a ne ve zpuchřelé minulosti, rozlišovat ještě lidi na muže a ženy? Vždyť svoboda ducha moderní doby nabízí tolik možností, tolik nepřeberných typů pohlaví, nepohlaví, středopohlaví, nadpohlaví, podpohlaví atd atd.
Proč dlít na tradicích, na něčem tak směšném, jako je dbát zkušeností minulosti?
Že se díky proočkování společnosti vymýtily některé nakažlivé nemoci?
Špatně!!!
Správné je samozřejmě NEOČKOVAT!!!
Takové jednání, jako je očkování, přeci jasně zasahuje do svobod každého z nás, jak se někdo může svobodně rozhodnout, že chce žít v souladu s přírodou, když je nucen společností přijmout diktát chemického a syntetického odklonu od přírodního běhu života…?
A vidíte, zase ta potvora příroda – jednou se modernímu pohledu na budoucnost nehodí, to, když se pohlédne na její miliony let rozdělené živé tvory pouze na samce a samice, tedy na jev neumožňující uznání desítek dalších možností, co mít nejen mezi nohama, ale hlavně v hlavě.
Po druhé je ale příroda dobrá, to, když se lze upnout k jejímu systému života v souladu s (některými…) jejími pravidly a zákony. Například takové domácí porody, to je majstrštyk všech lidí, kteří nemají jiný cíl, než totální soulad s dobou kamennou. Říká se tomu budoucností k minulosti. Sice sem tam někdo při takových domácích kratochvílích zařve, tu dítě, tam matka, támhle možná i oba, ale důležité je, že došlo k naplnění snu o přírodní filozofii. Pokud tedy nedojde k úmrtí matky už z důvodu zápalu plic, protože tato přírodní až divá žena chodí zásadně bosa, bez bot, které jako vynález jednoznačně posunuly lidstvo nikoliv do budoucnosti, ale je třeba je zanechat v časech minulých.
Jak jsem už psal – na vše je nutné v tomto století hluboké orby hledět oklikou. K čemu výdobytky civilizace, k čemu hnojiva, léky, moderní materiály, zkrátka k čemu všechno to, co nás dovedlo až sem?
Je třeba se otočit a pohlédnout zpět, jako Švejk, když šel dopředu, pak se otočil proti větru, aby si zapálil fajfku a vykročil směle vzad.
Všechny cesty přeci vedou k cíli.
Jen některé, co vedou po hlubokém oraništi, jsou trochu nepohodlné. Ale o to větší nadšení bychom z nich měli cítit, jde přeci o výzvu, o „čelenč“, jak dnes s oblibou říkávají lidé budoucnosti.
No, ještě, že jsem člověk minulosti, nechám se klidně zaorat do brázdy, jen když se nebudu muset dívat na to, jak z té kypré přeorané hlíny klíčí ještě větší lidská hloupost…
.
