Tak si tak ráno vedu ratolest do školy. Je 7. září, 2009, 7 hod. 30 min. a blížíme se k přechodu pro chodce...
Při zahájení školního roku nám starostka pro městkou část Prahy 3, paní Milena Kozumplíková slíbila, že na zdraví a životy našich dětí v době ranní docházky do školy, budou u nejvíce frekventovaných přechodů pro chodce, dohlížet strážníci Městské policie.
Slib hezký, ale realita je totálně jiná...
Přecházíme po přechodu u stanice tramvaje -,,Kněžská luka". Jak už bylo řečeno, je 7.9.09. 7 hodin, 30 minut. Přešli jsme jeden jízdní pruh a dva tramvajové pásy. Zbývá nám už jen překonat druhý a poslední jízdní pruh. Vidím, že po kolejích, na kterých stojíme, se od stanice Spojovací blíží tramvaj. Zatím je sice daleko, ale proud aut nám brání z kolejí odejít a konečně se dostat na druhou stranu.
A světe div se - naproti nám stojí strážník Městské policie. Stojí rozkročený jako kovboj a nedělá vůbec nic. Ani ho nenapadlo zdvihnout ruku, zastavit tak svou ,,autoritou" proud aut a umožnit nám tak bezpečně odejít z kolejí k němu, na druhou stranu. Konečně zastavuje nějaký mladík na skůtru, jedoucí prostředkem pruhu a to nám teprve umožňuje přejít.
A tak jsem se ,,milého" strážníka, podle mého odhadu mu bylo tak dvacet pět let, zeptal, na co tam proboha je?! Nemá náhodou zajistit, aby auta dala chodcům - dětem na přechodu přednost?!
,,Cóóó?!" zařval ,,muž zákona" a dvěma skoky byl u nás.
,,Jsem snad debil, abych do tý silnice lezl? Mě je u píči jestli tě něco rozšmelcuje vole, já tady dozoruju přechod a ne tebe zmrde! Koukej zmizet!"
Nevěřil jsem svým uším. TOHLE je Městský strážník proboha?!
,,Okamžitě mi ukažte svoje služební číslo strážníku!" reagoval jsem na tu nehoráznost. Strážník udělal další krok směrem ke mně, narazil do mě hrudníkem a kšiltem své čepice do kšiltu čepice mojí.
,,Co máš ty zmrde?! Mám ti vyflákat zuby z huby ty píčo vole?!" syčí mně do tváře z asi dvaceti centimetrové vzdálenosti. Podotýkám, že to všechno před očima a hlavně ušima mého ,,prvňáčka".
Věděl jsem, že se nesmím nechat v žádném případě vyprovokovat. Děkoval jsem bohu a svým instruktorům v armádě, že mě kdysi dávno naučili, jak se ovládat ve stresových situacích. Dal jsem před sebe ruku, vlastně jsem si jí položil na svůj hrudník. Protože byl strážník nalepený ze své vlastní vůle (já k tomu neměl žádný důvod) těsně na mém těle, tak se hřbet mojí ruky dotýkal i jeho hrudníku.
,,Co na mě makáš ty šmejde?!", reagoval na fakt, že se mezi námi ocitla moje ruka.
V té chvíli nemělo žádný smysl pokračovat dál v jakékoliv debatě. Strážník byl ve službě a tak jakýkoliv další fyzický kontakt mohl pro mě skončit jen -,,napadením veřejného činitele".
Ustoupil jsem o krok zpět, znovu jsem si přečetl a to dokonce nahlas jeho služební číslo - 2483 a řekl jsem mu, že dnes udělal velikou chybu...
Když jsem odcházel, otočil jsem se a všiml jsem si, že ke strážníkovi č.2483 míří jeho kolega z druhé strany ulice. Co si pověděli nevím, spěchal jsem s dítětem do školy.
Nevím jak Vám, ale mně přijde až děsivé, že člověk, který takto neskutečně reaguje na - v podstatě- nestresovou situaci, že takový člověk chodí na veřejnosti, z moci úřední, opásaný ostře nabitou ,,devítkou" a s odznakem na prsou. Mohu se jen dohadovat, jak jedná třeba s mladšími lidmi, když si něco podobného dovolí na dospělého chlapa.
Nepovažoval jsem v tu chvíli za nutné vysvětlovat ,,strážníkovi" jakékoliv detaily, které by měly vést k tomu, aby si uvědomil, že jeho zbraň, odznak a uniforma mu v tu chvíli možná dávají mylný pocit nedotknutelnosti a nadřazenosti a že to je právě ten jeho největší omyl...
Myslím, že něco takového mu měli vštípit jeho nadřízení, než z něho udělali strážníka.
Oni nadřízení strážníka č.2483, se o jeho chování ale dozvědí. Sepsal jsem celou tuto událost a spolu s odkazem na tento blog (to proto, aby oni nadřízení viděli, že o této události už ,,pár" lidí ví a četlo...) jsem vše poslal mailem i na adresu pana JUDr. Rudolfa Blažka - náměstka primátora pro bezpečnost a legislativu, pověřeného zastupováním primátora ve věcech Městské policie v hl.m Praze, dále na adresu pana ing. Dušana Machoně - ředitele obvodního ředitelství Městské policie pro Prahu 3, na adresu paní starostky Městské části Praha 3, paní Mileny Kozumplíkové a na adresu oddělení stížností Městské policie Praha.
Takže ,,milý" strážníku č.2483 - takhle to dopadá, když někdo v uniformě, někdo placený z našich daní, na ulici, v přítomnosti malého dítěte zneužije svou pravomoc veřejného činitele. Když někdo v uniformě naprosto bezdůvodně vyhrožuje násilím, čímž se v podstatě dopouští trestného činu podle paragrafu č.196, odstavec jedna, hlava pátá, nebo podle paragrafu č. 197a, odstavec jedna, hlava pátá a jeho jednání je dokonce možno klasifikovat i podle paragrafu 158, část druhá, odstavec první, písmeno - a, hlava třetí, oddíl druhý - to všechno trestního zákona.
Takhle to dopadá, když někdo strká do někoho a vyhrožuje násilím někomu, o kom vůbec nic neví a netuší, že ten dotyčný ,,píča vole zmrd" se o sebe umí postarat a to v každém směru a v každém smyslu.
On i ten ,,píča vole zmrd" kdysi dávno nosil uniformu a tak ví, že nosit uniformu je především čest a člověk s takovou zodpovědností se tak, jako se choval strážník č.2483 prostě chovat nesmí!!!
Udělal jste velikou chybu strážníku č.2483...
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
P.S. Omlovám se všem čtenářům za výrazy a sprostá slova, která právě přečetli, ale já ta slova nevyslovil a kdybych je nenapsal přesně tak, jak je vyslovil pan ,,strážník", neměl by článek smysl...
P.S.2 - O tom, jak celý ,,případ" skončil a jak se k němu vyjádřily kompetentní úřady se můžete dočíst - ZDE.
