Je vedro k zalknutí a já nemám jak si vyvětrat. Chtělo by to hupsnout někam do rybníka a pořádně si zaplavat. Jo a mít tam u sebe nějakou pěknou holku, to by taky nebylo zlý…
Pěkně se vyráchat v chladný vodě, tak jako jsem to dělal třeba tehdy ve Španělsku. Tam to bylo bezva. Od Gibraltaru se tam tlačila chladnější voda a tak to v tom vedru bylo víc osvěžující, než někde, kde je voda skoro stejně teplá, jako vzduch.
Ale co, já bych vlastně teď bral i to, kdyby ta voda byla teplá, jako chcanky.
Ať tak, nebo tak, v moři si už nikdy nezaplavu, vlastně ho už ani nikdy neuvidím.
Já si vlastně už vůbec nikdy a vůbec nikde nezaplavu.
No co, stejně tam bylo hnusný pivo. Tam v tom Španělsku jako.
Dal bych si dobrý pivko, třeba Svijany jedenáctku. To by byla bašta. Nejdřív bych se pořádně a zhluboka napil a dalšího loka bych jen tak pomalu válel v hubě a mazlil se s tou chutí.
Ani bych jich nemusel mít nějak moc, dvě – tři lahvinky by mně stačily.
No jo, pivo už vlastně taky nikdy pít nebudu.
Nikdy ho už ani neuvidím, nikdy, do smrti ne…
A vlastně po pivu jsem byl vždycky zralej na to lehnout a chrápat. To neměly holky nikdy rády.
Jo, holky…!
Mít tady tak nějakou, tak bych na ní byl hodnej, fakt že jo. Žádný násilí, nebo tak něco. Užíval bych si jak voní a jak by mě pěkně hřála. Vymazlil bych si ji a rozdělal tak, že by až skučela a prosila mě, abych si ji vzal. A já bych si ji nakonec vzal.
Ježíši, já bych šoustal!!!
Nebo miloval, ať nejsem za sprosťáka, že jo.
Jenže už nikdy v životě žádnou holku mít nebudu. Nikdy žádnou nepohladím, žádná nikdy nebude chtít, abych si ji vzal, jak jen si chlap může ženskou vzít. Nikdy se mě ani žádná ženská nedotkne.
Do smrti smrťoucí…
Je červenec, to se lidi vydávaj na dovolený. Taky bych jel někam a nemuselo by to bejt nějak daleko, nebo na dlouho. Vždyť by stačil výlet někam na hrad. Na Frýdlantu se mi líbilo, tam měli spoustu věcí ze středověku. Krásnej výlet to tehdy byl.
No jo, doprdele, ale já už vlastně nikdy žádnej hrad neuvidím a na výlet pojedu už tak leda na krchov.
Jednou…
Taky tam měli dobrou zmrzku, na Frýdlantu myslím. Takovou tu smetanovou, tuhou jak guma, citrónovou a moc dobrou. Tu bych si zase někdy dal.
Ale nikdy už si ji nedám. Vlastně si už nikdy do smrti nedám žádnou zmrzlinu, ani kdyby měla být hnusná jako bláto…
Já si toho nedám. Třeba bych si dal nějakou dobrou baštu, ale opravdu dobrou. Pořádnej flák masa s hranolkama a tatarkou. K tomu kopec salátu a nakonec bych sežral nějakej dort. Čokoládovej se šlehačkou a s jahodou nahoře.
No jo, kurva, ale co flák masa, nebo dort, vždyť já už nikdy nebudu jíst ani tu blbou jahodu! Ani ji nikdy neuvidím.
Neuvidím nikdy jak kvete strom, neucítím jak voní déšť, co přišel najednou z ničeho nic do rozpálených ulic. Vždyť já vlastně už nikdy nezmoknu. To je prdel, nikdy by mě nenapadlo, že by mi mohlo chybět zmoknutí.
A co já bych za to dal, kdybych ještě někdy mohl zmoknout!
Nebo sníh, ten už taky nikdy odklízet nebudu. Jak mě to vždycky štvalo, když ten bílej sajrajt padal a já to musel doma uklízet okolo baráku.
Ježíši, teď bych ho klidně odhazoval holejma rukama, jen kdybych mohl bejt zase tam, kde by ten sníh byl.
Taky jsme vždycky jezdili na hory. Lyžoval jsem celkem rád. Jestlipak bude Lída s dětma jezdit na hory?
Děti…
Nikdy už se mi nepodívají do očí, nikdy je nebudu moct vzít do náruče. Jestlipak za mnou někdy přijdou? Pochybuju, Lída to nedovolí.
Snad až vyrostou a budou se moct rozhodnout samy…?
Ale hovno, co si to namlouvám!
Já už je asi vlastně nikdy v životě neuvidím…?!
Nikdy!!!
Zase to na mě padá. To je tak vždycky, když dostanu chuť na něco, co je vlastně normální mít, nebo dělat.
Jen pro mě to už normální není a nebude.
Nikdy v životě...!
„Povstaňte prosím a vyslechněte rozsudek. Jménem republiky…“
Když je někdo několikanásobnej vrah, tak toho v životě už neuvidí a nezažije víc, že jo...
Ten fráter, co sem v neděli chodí, mele o tom, že bych se měl modlit za duše těch, co jsem je sfouknul, aby mně jako odpustily. No a on že se prej bude modlit za tu mojí. Tak dík...
Vlastně nevím, jak dlouho to vydržím. Měli radši nechat trest smrti, tohle je daleko horší. Stejně to jednou skončím sám…
