A zase mi to nedá, a musím komentovat chování mladého komunisty Cvalína…
Jeho blogy jsou podle mého názoru velikou ostudou jak pro iDNES.cz, tak pro celý národ. Je až neskutečné, jak veliká drzost se skrývá v té mladé, naducané tváři. Ukazuje to v celé nahotě chybu, které jsme se my, co pamatujeme jak dobu socialistického „ráje“, tak listopad 89´, dopustili. Měli jsme trvat na tom, že bolševismus musí být z naší společnosti vyrván i s kořeny.
Bohužel jsme byli tehdy opilí čerstvě nabytou svobodou, a dovolili jsme tehdejší modle, Václavu Havlovi, aby nejen pronesl, ale i uvedl v život heslo – „nejsme jako oni“.
Netvrdím, že bylo nutné komunisty věšet, střílet, nebo zavírat do nelidských lágrů, kde by žrali uran a plivali vlastní krev (tak, jak to svého času dělali se svými odpůrci právě oni...), ale mělo se udělat jedno – komunistická strana měla být striktně zakázána, jakýkoliv další projev a fungování této zločinecké organizace měl být trestný.
Mladý pan Cavalín si nemůže pamatovat doby, kdy o osudu člověka, a co člověka, celých rodin, rozhodoval kdejaký šmejd z uličního výboru. Kdy si ženské, díky socialistickému plánování, neměly ve dnech menstruace co dávat mezi nohy, a vata byla tehdy to jediné, jak se jejich problém dal řešit. Nepamatuje si doby, kdy fízlové zasraní kontrolovali lidi během dopoledne na ulici, a striktně požadovali vysvětlení, jak to, že nestojí někde u soustruhu, a místo toho si dovolí chodit po městě s rukama v kapsách.
Nepamatuje dobu, kdy dobré maso, čerstvá zelenina, ovoce a náhradní díly na těch pět značek aut, co u nás jezdily, neměl šanci sehnat nikdo, kdo buď neměl známého, co měl známé, nebo kdo nepodplatil i uklízečku na správném místě, nebo úřadě.
Nepamatuje si doby, kdy člověk nemohl na hokejovém mistrovství světa v Praze nahlas fandit Západním Němcům, Američanům, nebo Kanadě. Nepamatuje doby, kdy bylo pouhé vlastnictví nějaké knihy, nebo gramofonové desky tvrdě postihováno státním aparátem. Nepamatuje doby, kdy spousta lidí, ač měla dostatečnou kvalifikaci, a bylo dokonce zákonem nařízeno právo (hlavně povinnost…) pracovat, nemohli tito sehnat žádné pracovní místo, snad s výjimkou metařů, kotelníků, nebo popelářů.
Nepamatuje doby, kdy mladí lidé trpěli za to, že jejich rodiče, nebo i prarodiče, měli před Únorem malou ševcovskou dílnu, nebo dva koně a tři krávy.
Nepamatuje nic z toho, chlapec jménem Cvalín, ale podle toho, jak se projevuje, netouží po ničem jiném, než aby se všechno to, co bylo, a co si ještě (naštěstí) spousta z nás pamatuje, vrátilo. Navzdory tomu, že dnes všichni víme (někteří však dělají, že nevědí, nebo že to nebylo…), že vláda Komunistické strany Československa, byla krvavou krutovládou, můžeme být dnes svědky ne Fénixe, ale supa, který vstává z popela.
Staří komunisti už toho moc nesvedou, pomalu vymírají, ale na příkladu Cvalína, a jistě celé řady dalších mladých komunistických kádrů, je vidět, že jsme tehdy v listopadu neudělali dost. Jen díky tomu dnes tito mladí aparátčíci smějí kázat zločinecké idey své mateřské obludy, strany, která má na rukou stejně krve, jako měla svého času nacistická strana v Německu. Tito mladí komunisté jsou velikým nebezpečím pro budoucnost nás všech, našich dětí.
Nikde ve světě není situace nijak růžová, ani v Evropě ne, co si budeme vykládat. A to je přesně živná půda pro líheň dalších dračích vajec. Bohužel jsem přesvědčený, že se jejich pokřiveným pohledem na svět nakazí další spousta mladých lidí, kteří v jejich lžích a osidlech uvidí určité východisko ze společenských problémů. Znovu opakuju – je veliká chyba, že mají dodnes komunisté možnost zasedat v parlamentu, a vůbec se podílet na politickém a společenském životě. Dovolili jsme jim, aby si vychovali „zdatné“ nástupce. Všude v Evropě je potlačovaný takzvaný pravicový extrémismus, respektive neonacismus. Jak je tedy možné, že k neokomunismu jsme tolerantní?
Jaký je rozdíl mezi Stalinem a Gottwaldem na straně jedné (oba vrazi a utlačovatelé celých národů, a k oběma například právě Cvalín vzhlíží a oslavuje je…), a Hitlerem na straně druhé? Zbožňování dvou prvních je v naší zemi tolerováno.
Proč…?!
Co se týká přilnavosti mladých, a vůbec všech komunistů, k Putinovi, nebo k vládci Severní Korey, tak to je také kapitola sama pro sebe. Jsme jako národ fakt tak zdegenerovaní, že to strpíme…? Což nevidíme, jak falešně znějí z komunistických tlam žvásty o demokracii a právu na názor? Za největší paradox dnešních dnů považuju komunistické volání po svobodě slova. Oni si z našeho dnešního státního zřízeni vzali jen to, co se jim hodí, a my jsme bohužel tak hloupí, že jsme na tuhle jejich hru přistoupili.
A poneseme následky, všichni…
