Připadám si jako Alenka v říši divů. A nebo lépe – jako v blázinci. Lidé, kteří by měli být pod dohledem sedí ve vládě, ti, kteří by měli být v blázinci lezou po střechách a drmolí cosi o ,,lidských právech…“
Pan ministr Kocáb mně osobně zase dokázal, jak může být sám rád, že už Češi upustili od toho krásného zvyku, zvaného - defenestrace. Ti, kdož nevědí o čem je řeč, nechť si najdou na Netu něco o osudu pánů Slavaty a Martinice... Umění pana ,,ministra" nacpat účinkování svého úřadu někam, kam spíše patří pár facek, už je pověstné, ale to, co předvedl při ,,jednání" se squatery, to je opravdu zlatý hřeb jeho kariéry.
Vyjednal prý trestní nepostižitelnost - chudinkům malým, ublíženým - neoprávněně zasahujícím do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle paragrafu 249 trestního zákona (squat), výrobcům drog (pěstování marihuany), mařičům výkonu úředního rozhodnutí (bránění zákonnému vyklizení squatu), útočníkům na veřejné činitele (zranění policisté) - mohl bych pokračovat dlouho...
Bravo!!!
Fascinuje mě, jak se pan Kocáb staví vždy na stranu špindírů a parazitů. Jak jinak nazvat někoho, kdo je odporný už svým vzhledem (když vidím ty zadredované palice a kousky kovů, kterými mají propíchaná místa různě po těle, vždy si vzpomenu na film ,,Predator"...) a přežívá stejně jako veš, nebo blecha tam, kam nebyl pozván a kde je na obtíž...? Nevím, ale u mě platí, že kdo se ke komu druží, k tomu ho i já přiřazuji.
Já, z pohledu daňového poplatníka, znám jen málo zbytečnějších individuí pro společnost, než jsou právě squateři. Argumenty, že to neměli chudinky v životě lehké - neberu!
Jsou to dospělí lidé a plně odpovídají za svůj život a za svoje skutky. Je asi jasné, že pokud má někdo hlavu samý plesnivý dred, je sjetý po droze jako sjezdovka ve Špindlu, že si asi těžko najde pracovní uplatnění a tím prostředky nutné k normálnímu živobytí.
Čí to je ale vina a problém?
Toho, kdo sám a dobrovolně žije na okraji společnosti (sami v jednání s p. Kocábem trvali squateři na tom, že chtějí, aby jim byla zachována možnost jejich ,,životního stylu"...), nebo jde o problém personalisty nějaké společnosti, který hledá pracovníka a ne případ pro psychiatra?
Já za sebe mám v téhle otázce jasno.
Žiješ tak, že cítíš potřebu jít proti zájmům většinové společnosti? Žiješ v přesvědčení, že zákony, řád a uznání přesvědčení v nutnost státního aparátu je ti na obtíž? Neuznáváš pravidla platná ve společnosti, nepracuješ, neplatíš si zdravotní a sociální pojištění? Neodvádíš daně?
Fajn!!
V tom případě ale zapomeň na jakoukoliv toleranci tvých názorů a tvého životního stylu, které jsou v rozporu se zájmem společnosti. Dovoláváš se nějakých ,,práv a svobod"?
Žádná práva nemáš, protože sám a dobrovolně odmítáš povinnosti!!
