Občas tam musíme každý. Nadšený z toho je asi málokdo, ale někdy tam může být i sranda...
O čem je řeč? O lékařských ordinacích, čekárnách a všech ostatních zařízeních, kde se schází lidé, více, či méně nemocní.
Ležím si takhle jednou hezky na bříšku, do mého bolavého ramene proudí elektrický proud a přemýšlím si, jestli mně tahle moderní mučící metoda k něčemu bude. No, ne že by to nějak bolelo, prostě mám pocit, jakoby mně někdo položil na lopatku ,,robertka".
Dlouho jsem se nenudil.
,,Ááá tak jak to s námi dneska vypadá...?" ptá se mladý lékař ve vedlejší, látkovou plentou oddělené, kóji, nově příchozího adepta na rehabilitační proceduru.
,,Ale, stojí to za prd. Do třech do rána jsem uklízel po řemeslnících rozkopanou koupelnu a před tím byl trénink..." odpověděl mu pacient, podle hlasu mladší chlap.
,,No jo, tak to zase budeme skučet co...?!" má zřejmě mladý doktor ,,přečteného" svého pacienta.
Nevím, co se vedle dělo, ale podle dalších zvuků bych si tipnul na HROBESO (hromadnou, bestiální soulož).
,,Pojďte víc za mnou. Povolte! Táák - hezky"
,,Úúh...! Teď to bolíí!"
,,Nadechněte, nedýchejte. Táák a zatlačte směrem ven..."
Proboha, jsem tady dobře na rehabilitačním oddělení...?!
Jo!
Jsem, další slova to potvrzují.
,,No jo, to víte. Kolena jsou jedny z nejvíc namáhaných kloubů. Říkal jste, že ten křížák máte po plastice že ano...?
Až do té chvíle jsem netušil, že i s kolenem se může provádět něco jako plastická operace.
,,Přesně tak pane doktore, ale blbý je, že se teď nemůžu pořádně posadit na paty a ani si kleknout. Teda, skoro jako vůbec ne..."
,,A co byste chtěl, to víte - sport! Já mám po plastice křížáky oba. Obě nohy jsem si dokalíčil na lyžích. Trochu to zlobí při basketu, lyže sice už jsou celkem v pohodě, ale fotbal a tenis si už pořádně nezahraju..." zabědoval pan doktor.
,,No jo, pane doktore, ale na jaký úrovni tohle všechno provádíte?"
,,Rekreačně, velmi rekreačně..."
,,Tak to já to mám horší! Mě to tancování a cvičení živí... Ale je fakt, že ten pohyb dělá jednomu dobře - to jo! Já si vůbec neumím představit, že bych nedělal sport. Jenom mě trochu štve, že je to tělo tak trochu zhuntovaný..."
,,To máte pravdu. Sport je potřeba! Jak je jednomu fajn, když má krevní řečiště krásně plný endorfinů, že jo?!" zasnil se hlas sporťáka doktora.
,,Hmm, ten pocit nadupanosti je boží. Ale ta bolest stojí fakt s odpuštěním za hovno, pane doktore.
,,Pravda, musím říct, že ty rozlámaný rána takhle ,,po mači" jsou hrozný. Ale tuhle se mi stala krásná věc. To jsem se vám takhle ráno probudil a představte si - vůbec nic mě nebolelo! No já vám povím, já si normálně myslel, že musím bejt mrtvej. To vám byl tak krásnej pocit...!"
Tak si tak ležím na bříšku, do ramene mi proudí elektrický proud a je mi krásně. Sice mě ta moje ploutev ještě trochu bolí, ale už to není tak hrozné. Říkám si, jak je dobře, že už mám takový hověziny za sebou a jak je dobře, že mám skoro každé ráno ten krásný pocit, že musím být ,,mrtvej". To proto, že mě vlastně skoro nic nebolí.
A pak že prý - ,,sportem ku zdraví"...
