Pánové, vyspali jste se se svou ženou? A potvrzeníčko o jejím souhlasu máte? Nemáte? Tak to si na vás posvítíme. No, tedy zatím (?!) zaplať bohu ne u nás, ale u vývozce demokracie, v USA prý nejspíše ano…
Že já to vůbec četl! V Americe se prý může lehce stát, že když se žena naštve na svého muže, tak jí stačí podat na něho žalobu pro znásilnění a jako důkaz jeho chlíváckého chování jí stačí, že se její muž nemůže prokázat písemným potvrzením jejího souhlasu k souloži…
Ježíši marijá, vidím to v jasných barvách…
„Miláčku, nemáš nic proti tomu, když začnu mluvit o čemsi velmi intimním, co se týká tebe a mě?“
„Dobrá, souhlasím s tím, že jsem ochotná vyslechnout si tě a jsem srozuměná s tím, že bude řeč o něčem intimním.“
Pro manžela to v téhle fázi vypadá nadějně, ale stále nemá vyhráno…
„Miláčku, dnes, tedy za pár minut, bych si s tebou chtěl zasouložit. Co ty na to?“
„Tak moment, drahý, neřekl jsi, že bude řeč přímo o sexu! Měl jsi mluvit o něčem intimním, myslela jsem, že třeba o naší společné dovolené…“
Manžel si v této chvíli uvědomuje, že nesmí nic ponechat náhodě a že se musí chovat zodpovědněji k osobnosti své ženy.
„Dobře, drahá. Jdu pro desky s formuláři.“
Manžel se vrací s deskami plnými předtištěných papírů, zvící svým obsahem předletovou přípravu u nadzvukového letadla.
„Byla bys tak hodná, drahá a podepsala mi zde souhlas s debatou o sexu? Nerad bych se dopustil harašení.“
Manželka se podepisuje a manžel si oddechne. Prvním krůčkem vždy začíná i ta nejdelší cesta…
„Takže mi dovol, drahá, abych se vrátil k tématu. Rád bych se s tebou dnes miloval. Můžeš mi prosím zde písemně potvrdit, že v zásadě proti téhle myšlence nic nenamítáš a že chápeš, že podrobnosti o souloži, dále už jen „P.O.S.“, budou uvedené ve formuláři č.3 z dnešního dne, týkajícího se soulože mezi tebou a mnou a který bude vyvedený ve dvou shodných kopiích?“
„Ano.“
Manželka se podepisuje pod dokument, který později může prokázat nade vší pochybnost, že byla ochotná uvažovat o souloži v ten daný den a že rozuměla tomu, že přesné podrobnosti soulože, jako jsou postup při milostné předehře, počet a přesný popis jednotlivých sexuálních poloh při vlastním aktu a celková časová délka tohoto aktu, budou popsány v dokumentu č.3 o P.O.S., kterého jedna kopie bude náležet jí a druhá jejímu manželovi.
Následuje odškrtávání jednotlivých položek v dokumentu č.3 o P.O.S., a vedou se diskuse o přesném postupu při rozepínání a svlékání spodního prádla, při sestavování časového grafikonu pro tu kterou polohu a je naprosto přesně popisováno pořadí jednotlivých poloh. Dokument má několik stran a každá se musí podepsat zvlášť. Dodatkem je ustanoveno, že během vlastního milostného aktu se každé slovo, které by se mohlo jevit protistraně jako vulgární, musí konzultovat zvlášť a nesmí být proneseno dříve, než dojde k jeho písemnému připojení k dokumentu.
Když je celý dokument sepsán, řádně potvrzen a parafován, tak může být žena klidná, že se na ní nebude ten den páchat žádné násilí, nebo alespoň ne v tom smyslu, v jakém by s tím předem nesouhlasila a muž má padesátiprocentní šanci na to, že nezapomněl do dokumentu zanést nic, co by ho později mohlo stát spoustu nervů, peněz a v nejhorším případě dokonce pár let svobodného života.
Když to mají všechno tak hezky sepsáno, tak se mohou pustit do „díla“…
Víte co mě na téhle blbině děsí nejvíc? Že to je někde možná realita a protože jsou právníci chamraď učenlivá a tahle nemoc je určitě nakažlivá a nezná hranic, tak se možná něčeho takového dočkáme jednou i u nás. V takovém případě jen doufám, že až k tomu dojde, že budu ve věku, kdy už bude pro mě slovo ,,sex" něčím, o čem budu jen tušit, že jsem to někdy nejspíše také provozoval…
Ale vlastně ne, nejvíc mě děsí poznání, že má možná kolega Poch se svým seriálem o válce pohlaví tak trochu pravdu…
