Na odletovém letišti se 28.12.1941 sešly v jednom letounu Halifax hned tři operační skupiny. SILVER A, ANTROPOID a SILVER B. Budu vám vyprávět o poslední ze jmenovaných – o SILVER B.
Šlo prvoplánově o spojovací skupinu a měla dva členy. Jejím velitelem byl rotný Jan Zemek a radistou byl četař Vladimír Škácha. Právě skupina SILVER B opouštěla jako poslední, někdy po půlnoci dne 29.12. 1941 letoun Halifax, pilotovaný kanadskou posádkou F/Lt.R.S. Hockeye.
Hned po přistání začaly potíže. Padák rotného Zemka se zaklesl ve větvích stromu a ani když oba muži spojili své síly, nepodařilo se jim vrchlík padáku ze stromu uvolnit a sundat. Věděli, že pokud padák zůstane tam, kde byl, dá se jejich pohyb na svobodě počítat maximálně na hodiny. Odhodlali se tedy vyhledat pomoc u místních obyvatel. Společně s panem Chvojkou z blízké vesnice Kasaličky strom porazili a jak padákovou soupravu, tak svůj operační materiál - rádiovou stanici, uschovali právě u rolníka Chvojky. Od něj se také dozvěděli, že nepřistáli u Svratouchu - Svratky, ale u Přelouče.
SILVER B měl za úkol spojit se s domácím odbojem, předat jeho představitelům vysílačku s vlastním šifrovacím klíčem a dále se oba muži měli řídit pokyny odboje. Pro tento účel měli Zemek se Škáchou vyčkávat na záchytných adresách až do chvíle, kdy se ve vysílání BBC pro Československo ozve věta - ,,Jděte každý nesmlouvavě za vytyčeným cílem!". Na ten pokyn, měl SILVER B opustit svůj úkryt a spojit se s Františkem Buršou, úředníkem ze spořitelny v Chrudimi. Ten se měl postarat o jejich další kontakt s odbojem, kterému měli předat svou vysílačku.
Jejich falešné doklady zněly na jména Jan Novák (Zemek) a Vladimír Vácha (Škácha). Dále byli muži vybavení noži, pistolí se dvěma zásobníky, ampulkami s jedem, čokoládou, vitamíny a masovým koncentrátem. Každý z mužů měl u sebe částku 50 000 korun na zajištění krytí a na to, aby mohli být nezávislými.
Problém nastal už při kontaktu s lidmi na záchytných adresách. Protože byli stále všemi odmítáni, nezbylo mužům ze SILVER B nic jiného, než vyhledat pomoc u svých příbuzných. Tím SILVER B zpravodajskému odboru doslova zmizel.
11.2.1942 dostal velitel SILVER A z Londýna depeši, která ho pověřovala pátráním po osudu SILVER B. Pro tuto příležitost obdržel nadporučík Bartoš seznam záchytných adres, na kterých by se mohl SILVER B nacházet. Dostalo se mu i prověřovacího hesla, kterým se měl na oněch adresách identifikovat. Heslo znělo -,,Chtěl bych koupit havajskou kytaru". Na to měl člověk na záchytné adrese odpovědět větou - ,,Kytaru bychom měli, ale ne havajskou, je z Tahiti".
,,Fredo" Bartoš vyslal na adresy J. Valčíka, ale všechna snaha sehnat SILVER B byla marná. Zemek se Škáchou marně čekali na aktivační heslo ve vysílání BBC a tak se sami o své vůli odebrali do Chrudimi za Františkem Buršou ze spořitelny, ale zjistili, že ten byl už asi před dvěma měsíci zatčen. To byla skutečnost, kterou už Londýn věděl a proto aktivační heslo nevysílal v obavě, aby oba muže ze SILVER B neohrozil.
SILVER B se tedy snažil improvizovat a oba muži se nakonec rozhodli, že vyzvednou od p. Chvojky vysílačku a přemístí jí do Řečkovic. Chtěli navázat kontakt s Londýnem a oznámit své problémy s neochotou místních lidí na záchytných adresách, bez nichž byli odsouzení k nečinnosti. Bohužel zjistili, že se vysílačka při dopadu na zem nenávratně poškodila a byli tak od té chvíle, bez možnosti jakkoliv se spojit s kýmkoliv, kdo by věděl, kde hledat například SILVER A.
Jednotlivé operace se totiž před akcí připravovaly zcela odděleně a všichni parašutisté dbali ve vlastním zájmu na to, aby se o svých budoucích úkolech, záchytných adresách, nebo heslech pro kontakt s místním odbojem, mezi sebou s členy jiných výsadků nikdy nebavili. Důvod byl zřejmý - nikdo nechtěl riskovat, že gestapo zatkne některého z informovaných kolegů a mučením ho donutí vypovídat o všech skutečnostech, které by snad mohl vědět o jiných výsadcích. To by samozřejmě vedlo, když ne přímo k fyzickému ohrožení, tak minimálně k ohrožení možnosti splnit všechny operační úkoly.
SILVER B se napojil na organizaci legionářů na Brněnsku vedenou Karlem Gromešem. Bez možnosti spojení s Londýnem a bez dalších technických prostředků však jejich činnost byla pasivní a více méně byli stále na útěku.
Brněnské gestapo mělo o jejich přítomnosti už povědomí a intenzivně po nich pátralo. 22.12.1944 se četař Škácha dostal v Řečkovicích do obklíčení, ze kterého se mu podařilo prostřílet se. Byl ale vážně nemocný a 3.1.1945 ho gestapo znovu dostihlo a to v Ostravě. V přestřelce byl těžce raněný, zajatý a po vazbě v Brně byl odeslán do koncentráku Flossenburg. Tam se dožil konce války.
Velitel SILVER B, rotný Jan Zemek se skrýval na Jižní Moravě. Na jaře 1945 se dostal do Buchlovských lesů a tam se přidal k partyzánům. U nich se potom dožil konce války i on.
V budoucích, poválečných časech bylo SILVERU B vytýkáno, že neplnil svůj úkol a i fakt, že oba muži přežili, byl tehdejšími i některými dnešními historiky považován za důkaz toho, že čet. Škácha a rot. Zemek mohli udělat víc, aby se vypořádali s nepříznivými okolnostmi a že svůj úkol splnit mohli. Já osobně bych rád ony historiky viděl na jejich místě. Jak by se oni zachovali a co by vymysleli za efektivní řešení, kdyby po té, co by se na ně lidé na adresách, kteří jim měli pomoci proniknout do života v ilegalitě, totálně vykašlali...?!
Po bitvě je každý generál a já za sebe si myslím, že si i tito muži z operce SILVER B zaslouží naší úctu.
Rotný Jan Zemek, narozen 3.5.1915, zemřel v roce 1994 ve vlasti.
Četař Vladimír Škácha, narozen 17.5.1920 zemřel v roce 1987 v Kanadě.
Foto pochází ze sbírky Tomáše Jambora a Petera Rusnáka.
Další díly mého ,,seriálu" - ,,Sloužím vlasti" najdete po kliknutí - SEM.
