O této operaci toho bylo napsáno mnoho. Ani já ji nemohu ve svém vyprávění vynechat...
Byli vysazení 29. 12. 1941. Velitel operace nadporučík Alfréd Bartoš, jeho zástupce rotný Josef Valčík a radista svobodník Jiří Potůček. Jejich první krycí jména pro pobyt v ilegalitě byla Emil Sedlák (A. Bartoš), Alois Tolar (J. Potůček) a Zdeněk Toušek (J. Valčík).
Jejich hlavním operačním materiálem byla radiostanice LIBUŠE. Měli za úkol ukrýt se na záchytných adresách a soustředit okolo sebe skupinu spolupracovníků z řad domácího odboje. Od nich potom měl SILVER A získávat strategické informace o pohybu a počtech německých sil. Tyto údaje bylo třeba přes LIBUŠI předávat do Londýna. To tedy byl jejich první úkol. Londýn nepověřil skupinu hned před odletem všemi úkoly, které od ní požadoval. Byla obava, zdali se mužům podaří uchytit se v ilegalitě a Zpravodajský odbor nechtěl riskovat, že by v případě zatčení byli parašutisté při výsleších donuceni prozradit zájmy, které Londýn v naší zemi měl.
Tak se stalo, že až teprve 11. února 1942 přišla od zpravodajců z Londýna depeše, z níž se velitel Bartoš dozvěděl, že od jeho skupiny se očekává, že bude koordinovat činnost dalších paraskupin, které se Londýn teprve chystal vyslat. SILVER A se měl stát skupinou, u které se budou scházet všechna data, informace a poznatky, které bylo třeba tlumočit do Londýna a naopak - že bude ostatním výsadkům tlumočit pokyny Zpravodajského odboru.
Podle mého názoru veliký,,kus k užvýkání" a chybně vložený na omezený okruh lidí, jejichž vyřazením hrozilo odhalení mnoha skupin a jejich napomáhatelů z řad obyvatel protektorátu.
Vraťme se ale do okamžiku jejich vysazení. SILVER A měl být vysazen poblíž Pardubic, kde měl také být jeho hlavní operační prostor. Opět však došlo k nepřesnosti v navigaci posádky letadla a výsadek byl nakonec uskutečněn v prostoru mezi Poděbrady a Městcem Králové. Rozptyl parašutistů byl veliký a vznikl i proto, že poslednímu ze skákajících - rotnému Valčíkovi se vzpříčil při opouštění letadla zásobník s operačním materiálem. Až do druhého dne se skupina nesešla, ale zachovali se profesionálně a neztratili hlavu. Zejména Valčíkovi, který měl při seskoku u sebe radiostanici, patřil dík za to, že se jim všem povedlo dostat se v pořádku a se vším materiálem do Pardubic.
Tam získali nové falešné doklady na jména Jan Motyčka, Miroslav Šolc a Josef Stříšek. Bartoš (Motyčka)se stal pojišťovákem, Valčík (Šolc) číšníkem v restauraci ,,Veselka" a Jiří Potůček (Stříšek) dostal místo nočního hlídače v kamenolomu Hluboká u Ležáků. Právě svobodník Potůček obsluhoval, coby radista, LIBUŠI a po komplikacích technického rázu, odeslal 15. ledna 1942 do Londýna první depeši. Tím bylo po dlouhé době obnoveno rádiové spojení naší země s Londýnem a ten nešetřil chválou. Členové skupiny SILVER A byli hodnostně povýšeni. A. Bartoš na kapitána, J. Valčík na rotmistra a J.Potůček na desátníka.
SILVER A ,,rozjel" svou činnost na plné obrátky, shromáždil okolo sebe síť informátorů a sympatizantů, kterých, jak pozdější zatýkání gestapa ukázalo, bylo 147. Z nejvíce prospěšných uvedu manžele Krupkovi, Hladěnovi, Janáčkovi a Švadlenkovi. Nelze ale zastírat, že se skupina SILVER A dopustila mnoha chyb v dodržování konspiračních zásad. Jen velké štěstí bylo příčinou, že dosud nebyli odhaleni. Ne všechny chyby ale byly na jejich straně. Velmi na mále měl například rotmistr Valčík, jehož fotografii se povedlo gestapu nalézt u V. Morávka, který se v přestřelce s gestapem zastřelil.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dodatek po uveřejnění článku 26.6.09. 16, 04 Hod.:
Dodatečně jsem zjistil (byl jsem na to upozorněn jedním ze čtenářů), že štábní kapitán Václav Morávek byl podle nedávno dohledané pitevní zprávy panem Vilémem Čermákem střelen několikrát do nohu a hýždí a následně přímo do srdce, kdy mu kulka protrhla aortu. Byl na místě mrtev a posléze byl jedním z pronásledovatelů střelen vlastní zbraní dvakrát do hlavy. Tím vznikla ,,legenda" o sebevraždě. Šetření pana Čermáka ale napovídá, že protože si člověk těžko dokáže střelit dvě kulky do hlavy z poloautomatické zbraně po sobě, musel ho do hlavy střelit někdo jiný. Děkuji za pochopení a omlouvám se za tuto - mnou nezaviněnou chybnou informaci.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Měl u sebe Valčíkovu fotku proto, že mu měl zajistit výrobu nových, falešných dokladů. Valčík se o tom naštěstí dozvěděl a opustil včas Pardubice. Odešel do Prahy, kde spolupracoval se skupinou ANTROPOID, která měla za úkol provést atentát na R. Heydricha.
Zbytek SILVERU A také spolupracoval na přípravě atentátu a navíc ještě se skupinou OUT DISTANCE chystali akci CANONBURY, při níž mělo dojít k bombardování plzeňské Škodovky, kde se v té době vyráběl válečný materiál pro německý wehrmacht. Parašutisté měli za úkol vytyčit signálně bombardovací, cílovou plochu a radiomajákem EUREKA navést britský bombardovací svaz. Bohužel radiomaják mezi tím zabavilo gestapo, což trochu šířeji popíši v díle o operaci OUT DISTANCE. Parašutisté museli improvizovat a museli zapálit dva objekty tak, aby se mezi nimi nacházel naváděcí koridor pro bombardéry. Akce tedy byla ze strany výsadkářů provedena, cíl řádně označen, ale bomby byly v noci z 25. na 26. dubna 1942 svrženy mimo cíl. Snaha a úsilí skupin tak vyšly naprázdno...
Došlo však ke zradě. Rotný Karel Čurda z výsadku operace OUT DISTANCE (té se budu věnovat v příštím díle) se přihlásil na gestapu v Praze začal ,,zpívat". Příběh zvaný SILVER A se začal chýlit ke konci...
Část skupiny OUT DISTANCE, spolu se skupinou ANTROPOID (rotmistři Gabčík a Kubiš - také se jim budu v některém z dalších dílů věnovat) a s rotmistrem Valčíkem ze SILVER A, byli okolnostmi donuceni ukrýt se ve sklepní kryptě kostela v Resslově ulici v Praze a tam všichni, dne 18.6. 1942 padli.
Kapitán Alfréd Bartoš byl 21. 6. 1942 skoro vlákán do léčky v bytě manželů Krupkovích v Pardubicích a kde gestapo našlo i jeho písemné materiály. To mělo zdrcující účinek zejména pro lidi z domácího odboje a na základě těchto písemností začalo gestapo s jistotou zatýkat. To byla od Bartoše pro mě osobně nevysvětlitelná chyba - že si vedl jakýsi archiv se všemi podrobnostmi jejich činnosti a to tak, že pro gestapo vniknuvší do bytu, nebyl žádný problém ho najít.
Alfréd (Fredo) Bartoš se dostal v ulicích Pardubic s gestapem do přestřelky a v bezvýchodné situaci se zastřelil...
Desátník Jiří Potůček byl donucen opustit svůj úkryt v domku hlídače lomu a přesunul radiostanici LIBUŠE do Bohdašína a později do Končin u Červeného Kostelce. Tam byl 30. června 1942 obklíčen, ale podařilo se mu prostřílet. Snažil se ukrýt u cizích i známých lidí, všude byl ale odmítnut a nakonec, zcela vyčerpaný, usnul v lese u Rosic. Tam byl dne 2. července 1942 zastřelen českým četníkem.
Podtrženo - sečteno, i když se to možná na první pohled nezdá, byla operace SILVER A jedním z nejúspěšnějších výsadků a podle mínění mnohých nasadili kpt. Bartoš, rotmi. Valčík a des. Potůček pomyslnou laťku odvahy a cti hodně, hodně vysoko...
Kapitán Alfréd (Fredo) Bartoš, narozen 23. 9. 1916. Dne 21. 6. 1942 se zastřelil v ulicích Pardubic. Na fotce lze vidět jeho vojenský průkaz.
Rotmistr Josef Valčík, narozen 2. 11. 1914. Padl v boji dne 18. 6. 1942 v kryptě kostela v pražské Resslově ulici.
Desátník Jiří Potůček, narozen 12. 7. 1919. Byl zastřelen českým četníkem dne 2. 7. 1942 v Trnové u Pardubic
Fota pocházejí ze sbírky Tomáše Jambora a Petera Rusnáka
Odkaz na všechny články mého ,,seriálu" -,,Sloužím vlasti" naleznete po kliknutí - sem.
