Se zájmem jsem si včera přečetl článek kolegy blogera Buriánka, ve kterém odhalil, co všechno našel v oblíbené pohádce o Popelce…
Jsem panu kolegovi nesmírně vděčný, že mně svým článkem pomohl otevřít oči. Protože jsem se hned na začátku jeho článku dočetl, že na blogu nežertuje – z čehož jsem usoudil, že to, co napsal o Popelce myslí asi vážně, tak jsem se rozhodl na něho navázat, a to ve stejně „vážném“ stylu.
To, co jsem odhalil já – to bude asi šokovat nejen kolegu Buriánka, ale jistě i širokou veřejnost.
Přišel jsem na věci, proti nimž se jeví Cimrmanova krutá pohádka „Kašpárkův hrobeček“, i jeho drsný krvavý horor „ O třinácti tchyních“, jako pouhý čajíček.
Posuďte sami…
Přišel jsem na to, jak jsou nám už od útlého věku podsouvána témata plná sexu a na něj navazujících různých deviací, které se nám postupem času zdají být běžnou normou. Jde nejen o klasickou heterosexualitu, ale i o homosexualitu, zoofilii, fetišizmus, pedofilii, incest a mnou nově objevený směr sexuální zvrhlosti, který jsem nazval – „florofilie“.
Jako první homosexuální pár, se kterým se asi děti setkají, jsou bezesporu Křemílek a Vochomůrka. Oba, ač zjevně mužského pohlaví, spolu totiž nejednou před zraky nevinných dětí skončí pod jednou peřinkou. Jeden z nich je větší a tak jako aktivnější, druhý menší, který zcela přirozeně přejímá roli toho, kdo v páru potřebuje vést.
Podobný model si přivlastnili i později tvůrci Boba a Bobka – ti spolu dokonce spali v tak malém prostoru, jako je klobouk kouzelníka Pokustóna…!
To taková Ája od Fíka, nebo Káťa od Škubánka – to jsou bez debaty čistokrevné zoofilky. I ony nenásilnou a snadno přístupnou formou připravují děti na skutečnosti, se kterými se mohou později během svého života setkat.
Složitější to má hajný Robátko, který musí děti přesvědčit o tom, jakou slast může poskytnout dobře vyvinuté jelení paroží, na kterém tak rád při jízdě sedá…
Opravdovou perlou mezi večerníčky jsou pak v tomto směru Krkonošské pohádky. Anče, Kuba a hajnej zase mají za úkol představit dětskému světu sado – maso, protože jsou všichni tři v podstatě otroci chlíváka Trautumberka.
Na krásy pedofilie a incestu zase připraví nejlépe komedie století – „S tebou mě baví svět“. Kdo viděl a vzpomíná si na scénu koupání nahých nevinných dětí, stojících ve škopcích, nemůže být na pochybách…
Taková včelka Mája oproti tomu, ta zase může případné línější a málo aktivní chlapečky (trubeček Vilík) připravit na to, že je možná během jejich života, tak, jako to pilné včelky někdy dělají, opíchá nějaká taková aktivní potvůrka, co nejen že ráno odlétne, ale ještě si u toho bude zpívat.
A medvídek Pú?
To je vlastně jen takové obyčejné a šedo – nudné porno.
Když pak taková, správným směrem napřená, dítka povyrostou, čekají na ně další skvosty filmové a televizní tvorby.
Kolik jen rozkoše, a nestyďme si říci, i možná orgasmů, je asi čeká při sledování roztomilého juchání urostlých četníků na četnické pátrací stanici Brno v „Četnických humoreskách“? Pokud by se to jejich dosud málo zkaženým dušičkám zdálo příliš „hard“, je pro takové citlivky stále v záloze decentní podívaná na seriál „Chlapci a chlapi“, kde se to také krásnými prdelkami, ukrytými v zelených vojenských trenýrkách, jen hemží…
Jak jsem se na začátku svého dnešního vědeckého pojednání zmiňoval – nový směr sexuální deviace, kterou jsem nazval –„florofilie“, můžeme objevit rafinovaně zašifrovanou ve skvělém filmu „Adéla ještě nevečeřela“, kde se pan mistr herec Kopecký s tou zelenou svůdkyní doslova mazlí...
To jsou věci, viďte?! Také jsem byl zděšený, když se mi tohle všechno, díky článku a pohledu na věc kolegy Buriánka, povedlo rozklíčovat.
A to si představte, že mě dnes večer ještě čeká shlédnutí a následný vědecký rozbor sexuálně – filmové lahůdky s již dost napovídajícím názvem – „S čerty nejsou žerty“… :-)))
