V těchto dnech hýbe naší společností zpráva o provaleném průšvihu v katolické církvi, který se týká sexuálního obtěžování, v některých případech prý až znásilnění…
.
Co se mě osobně týká, považuji objev tohoto jevu, tedy sexuálního obtěžování ze strany církevních osob, srovnatelný s objevem Ameriky. Jinými slovy – došlo k objevu dávno objeveného, jen poněkud … ehm… zamlčovaného.
Domnívám se, že důvod sexuálně laděných prohřešků ze strany kněží a dalších církevních veličin má prosté vysvětlení. V každém případě se totiž jedná o lidi. Lidé, jak je známo, mají všichni, až na výjimky, dáno od přírody něco, čemu říkáme pudy.
Sexuální pud je jedním z nejsilnějších, silnější snad může být už jen pud sebezáchovy při boji o holý život. Katolická církev však nutí už v základu své logiky svoje příslušníky k celibátu, tedy k něčemu, co jde naprosto proti lidské přirozenosti.
Možná kdysi, v dobách, kdy svět, mám na mysli svět církevní, fungoval a mohl fungovat v intencích vysokou zdí ohraničených klášterů a hlavně pod hrozbou vyobcování z církve, což se tehdy rovnalo rozsudku smrti, mohl krutý požadavek celibátu jakž takž fungovat.
I tehdy ale, jak víme z dobových pramenů, ne vždy dokázali kněží a mniši nárok Krista na jejich nejen duše, ale i těla, akceptovat. V dnešní době liberálnějšího prostředí a spojeného otevřeného světa je požadavek celibátu, a hlavně iluze jeho skutečného dodržování ze strany smrtelníků, naprosto mylný a po všech stranách velmi pofiderní.
Jde vlastně v drtivé většině o pouhou hru na něco, o čem většina z nás ví, že nemůže fungovat.
Jaké možnosti takový kněží má? Jistě, může se jít sexuálně uspokojit někam do lidově řečeno bordelu, nebo si může zaplatit společnici či společníka někam na privát. Anebo může podlehnout svému silnému pudu ve chvíli, kdy k tomu nahrává situace. Tedy v kontaktu s lidmi během své „práce“. A právě k tomu dochází, docházelo a docházet bude, pokud bude dál trvat požadavek celibátu. A protože celibát je nedílnou součástí katolické víry kněží, nelze očekávat mnoho změn v tomto směru.
Kněží jsou také jen lidé, kteří jsou však vlivem prostředí a funkce, ve které se nacházejí, odsouzeni k mnohem většímu tlaku na své osobní lidské potřeby. A ne každý je natolik silný, nebo, omlouvám se za ten výraz – nenormální, aby nepociťoval, anebo hlavně uměl ovládat a přemoci svůj sexuální pud.
Kněží jsou bohužel vlastním rozhodnutím a doktrínou, které slouží, nuceni popřít své lidství. A může se někdo divit, že se jim to často nedaří?
Omluva pro sexuální násilí neexistuje. Bohužel ale tím, že katolická církev funguje tak, jak funguje, vytváří ve svém prostředí podmínky pro mnohem větší nebezpečí sexuálního zneužívání, než je tomu ve světské společnosti, kde tlak sexuálního pudu lidé dokážou lépe regulovat už jen tím, že prostě žijí sexuálně. Milují se zcela běžně, žijí v plodných manželstvích, v partnerstvích, v přátelstvích, tedy ve vztazích, kde mohou uspokojit základní lidský sexuální pud zcela oficiálně, beze strachu, že dělají něco zakázaného.
Namlouvat si, že lidé církve žijí bez sexu, že mohou žít ve většině bez sexu, je stejně naivní, jako namlouvat si, že všechny problémy, které na lidi v životě čekají, jim pomůže vyřešit nějaká vyšší moc.
Nyní došlo pouze k tomu, že se poodhalil závoj, který dosud kryl něco, co tady vždy bylo. Nějaký snad údiv, šok, nebo znechucení, tedy nejsou naprosto na místě.
K sexuálnímu násilí dochází ve všech vrstvách společnosti, od negramotných polointeligentních osob, po nejvyšší a nejvzdělanější kruhy. Není sebemenší důvod se domnívat, že v církvi zákonitosti lidského hříchu nefungují.
.
