Tento dokumentární pořad na ČT1 je v mnoha směrech zajímavý. Je sondou do přístupu skoro patnáctiletých žáků základní školy, i do snah jejich učitelů, kteří se je snaží připravit na život…
Bohužel se jim to moc nedaří (čest několika málo výjimkám, asi třem... v oné třídě...). Při sledování tohoto pořadu mě doslova fascinuje skutečnost, že někteří žáci osmé třídy neumí plynule číst, nechápou psaný text, a bohužel se ho v mnoha případech ani pochopit nesnaží. Tři učitelé, češtinářka, dějepisář a matematik, kteří se uvolili v této reality show účinkovat, se snaží nalézt cestičky, skulinky, jak se dostat do jejich pozornosti.
Ona třída je běžnou třídou v „normální“ škole, nepatří tedy do školy „zvláštní“, přesto každému, kdo si základkou prošel, je na první pohled jasné, že tato třída prostě normální není. V minulém díle si matikář postěžoval, respektive se podivil nad faktem, že z oné brněnské školy odešla drtivá většina „bílých“ žáků, a tím, že tam zůstali jen ti romští, dochází k tolik kritizované separaci těchto dětí.
Abych byl upřímný, jeho podivu nerozumím. Neumím si představit, který „normální“ rodič by strpěl, aby jeho dítě, ze kterého jistě jednou chce něco mít, docházelo do školy, kde se žáci – OSMÁCI, musí do výuky přemlouvat různými hrami a soutěžemi. Výuka v takové třídě absolutně neodpovídá standardu z jiných tříd na jiných školách, a děti se tam v měřítku běžných osnov nenaučí lautr nic.
Vina, jak je ze snah učitelů vidět, není zdaleka na straně školy. Podle mého názoru je problém u žáků doma, v jejich rodinách. Tam totiž sbírají vzory pro své chování a pro plány do budoucna. Jak se někteří žáci z dokumentu netají, necítí absolutně potřebu se čemukoliv učit. Proč by to z jejich pohledu bylo nutné, když okolo sebe vidí příbuzné, kteří nepracují, a přesto žijí…?
A pětka je prý také dobrá známka…
Ten pořad docela trefně nastavuje zrcadlo současným snahám a kritikám různých nevládních organizací, které jsou svými kusadly přisáté na státní dotace. Tyto organizace nešetří kritikou na fakt, že hodně romských dětí končí (prý neodůvodněně…) ve zvláštních, speciálních školách. Ve školách pro děti, které na běžný režim výuky nemají.
Na skutečnostech z tohoto pořadu je však nad slunce jasněji vidět, že drtivá většina romských žáků prostě na to, aby se učili na „normálních“ školách, nemá. Na normální škole totiž tak nějak není zvykem, aby si žáci v osmé třídě hráli, aby se učitelé snažili nacpat jim do hlav jakoukoliv vědomost stylem, který absolutně neodpovídá běžným normám a učebním osnovám.
Ten problém není ve školách, ani v přístupu učitelů. Ten problém je u Romů doma. Dokud tam se situace nezmění, a já si dost dobře neumím představit, jak by se vůbec změnit mohla, tak budou malí Romové nevzdělatelní.
