Zkusil jsem si představit, jak asi ve většině reagovali radikální islamisté na nedělní pochod v Paříži…
A jediné, co mně z toho vychází, je to, že se museli smát, až se za vousy popadali. Pohled na světové čelné představitele, jak jdou ruku v ruce po pařížském bulváru, následováni více než milionem dalších potenciálních obětí, lidí se srdíčky a tužkami v rukách, to musel být pohled, který potěšil i samotného Alláha.
Místo toho, aby světoví politici někde na tajném místě společně zasedli a konečně zatřepali svými hlavami, aby jim konečně došlo, že jinak se nemohla situace okolo islámského terorismu vyvíjet, pustili se do nic neřešícího teatrálního divadla. K čemu jsou takové pochody? Copak každému soudnému člověku není jasné, kdo na jaké straně stojí? Prý šlo o projev odvahy, že se lidové masy, včetně jejich náčelníků, terorismu nebojí.
Ale hovno…
Každý z toho milionu přítomných by byl strachy celý opupínkovaný, kdyby se nějaký projev terorismu dostal do jeho osobní blízkosti. Já také, stejně asi jako každý z nás (možná s výjimkou několika střelců z tohoto blogového portálu…), takže o jakém pochodu „odvahy“ to je propánakrále řeč?!
Radikální islamisté samozřejmě vědí, kolik a kde mají proti sobě lidí, ale jistě uvítají každou příležitost k pobavení, což jim nedělní pochod v Paříži dopřál jistě měrou vrchovatou.
Kdyby raději odpovědní lidé, místo toho, aby vystavovali své ksichty v čele nějakých trapných průvodů, začali konečně věci řešit prostředky, které jsou účinné…
Přijde mi, že si světoví potentáti stále jen na něco hrají. Pro radikální islamisty nemůže být (bohužel pro nás) lepších zpráv…
