Novináři (někteří...), jak se zdá, jsou „chráněným druhem“, profesí, která jako by se cítila být nad všemi ostatními. A to mně přijde nefér…
.
Asi nemusím popisovat, v jaké souvislosti píšu toto své zamyšlení, těžko je v naší zemi ještě člověk, který by nevěděl, o co „go“.
I v tomto případě obvinění ministra Hamáčka hrají novináři ze Seznamu Zpráv otřepanou kartou práva na ochranu zdrojů. Na první pohled by se zdálo, že oprávněně, já jsem se na věc pokusil podívat pohledem druhým.
Novinář Janek Kroupa vykydnul kýbl špíny na ministra vnitra Hamáčka. V tuhle chvíli nechám stranou, zda informace z jeho článku jsou, nebo nejsou pravdivé, jde mi o trochu jiný rozměr celé kauzy.
Jak už jsem předeslal, novinář Kroupa obvinil ve svém článku ministra Hamáčka v podstatě ze zločinu vlastizrady. Udělal to veřejně, zatáhl tedy svým tvrzením do hry celou veřejnost, tím, že článek zveřejnil, dosáhl logicky toho, že se veřejnost ptá, jak může svá tvrzení obhájit, jaké důkazy pro svá závažná obvinění směrem k ministru Hamáčkovi má.
Celá veřejnost doslova čeká na to, až Kroupa přijde s něčím, přes co, jak se říká – nejede vlak. Namísto toho ale jak on, tak vedení Seznam Zpráv tvrdí pouze to, že důkazy mají, že jsou nezvratné, že s nimi ale veřejnost podle všeho nehodlají seznámit, protože je odhalí až před případným (jistým…) soudním projednáváním celé věci…
Takže abych si to shrnul – veřejnost je Kroupovi dobrá k tomu, aby skrze její tlak udělal z ministra vnitra největšího padoucha posledních dnů (netvrdím, že neprávem, ale to nikdo díky mlčení Kroupy a spol. stále nevíme…), obzvláště když si uvědomíme, jaký dopad tato situace bez diskuse má v předvolebním boji, protože pan Hamáček je předsedou jedné z nejsilnějších parlamentních stran, ale přitom už musel Kroupa při zveřejňování tak zásadního obvinění vědět, že veřejnosti předhodí jen krvavou kost, ovšem na provázku, za který bude tahat tak, aby se veřejnost neměla možnost sama přesvědčit, jak ona kost ve skutečnosti chutná.
Chápal bych, kdyby ve světle informací, které údajně Kroupa má, podal na ministra trestní oznámení pro podezření ze zločinu vlastizrady, přičemž by toto TR bylo v podstatě neveřejné, a tak by nevadilo, když by údajné důkazy předložil až u soudu, respektive už orgánům činným v trestním řízení během vyšetřovaní, aby se tito mohli rozhodnout, zda postoupí případ soudu, nebo ho smetou ze stolu jako bezpředmětný.
Ne, on (Janek Kroupa) vypustí špínu pěkně veřejně, aby to ve společnosti vřelo, aby pak pouze využil ať už on, nebo co já vím kdo další, v jehož zájmu třeba celá situace vznikla, zmatku a vzbuzené nenávisti ve společnosti vůči ministru Hamáčkovi, respektive vůči ČSSD, potažmo proti celé vládě.
Toto píšu, aniž bych se zastával jak vlády, tak Hamáčka, jde mi čistě o princip – padni komu padni.
Ještě k té otřepané novinářské kartě o ochraně svých zdrojů – nelíbí se mi ani trochu představa, že kterýkoliv novinář, který se podle všeho cítí být nad pravidly ostatní společnosti, může v podstatě VEŘEJNĚ znevážit a obvinit kohokoliv, koho se mu zamane z čehokoliv, a když se někdo ozve, zda má pro svá tvrzení důkazy, začne se ohánět ochranou svých zdrojů.
To je pro mě osobně absolutně nefér hra, je to dle mého doslova zločin.
Kdyby byl Janek Kroupa příslušníkem nějaké tajné služby, která by byla jedním z hráčů nějaké aféry, chápal bych, že by mlčel, protože jako takový by ani nemohl z logiky věci veřejně vůbec začít celou věc propírat a veřejně by si nedovolil někoho z něčeho obvinit, protože tajné služby nejednají nikdy veřejně – mají to přímo v popisu práce.
Jenže Janek Kroupa nikým takovým není, jen „jen“ novinářem, který někoho veřejně zostudil, aniž by když řekl (napsal) A, vysvětlil i B.
Každý, kdo v tuhle chvíli zastává názor, že je dobře, co Janek Kroupa udělal, by si měl uvědomit, že on udělal jen jedno – rozeštval národ, vylil neskutečné množství špíny, zatáhl nás všechny do hry, kterou chce hrát hlavě on, a bůh ví, kdo ještě.
On totiž nás, společnost - veřejnost, kterou využil pro rozdmýchání požáru, už dál v té své hře nepotřebuje.
A tomu já říkám nefér hra.
P.S. – tak jsem se dočetl, že „důkaz“, který má podporovat tvrzení Janka Kroupy o vině ministra Hamáčka, je o tom, že Hamáčkův stranický kolega (kolik se asi dnes platí stříbrných za podraz…?) Netolický tvrdí, že s ním 15.4. DOPOLEDNE (!!!) mluvil pan Hamáček o svém záměru jet do Moskvy pro milion Sputniků V. Sám Netolický ale druhým dechem dodává, že o tom, že by měl být milion Sputniků předmětem nějakého handlu, nikdo nic na jeho schůzce s Hamáčkem neříkal. Nějak mi uniká, jak by toto tvrzení, i kdyby bylo pravdivé, osvětlovalo nějak téma schůzky, která proběhla o několik hodin později, a na které už pan Netolický tak jako nebyl…
To má být ten důkaz? Má nás pan Janek Kroupa za imbecily…?
..
