Příliš mnoho moci soustředěné v jedněch rukou, je vždy jízdenkou do průšvihu…

Mnozí to viděli dávno, mnozí to vidí až poslední dobou, mnozí to nevidí a vidět nebudou nikdy. Jedni ať řeknou cokoliv, ti druzí na to mají jen jeden argument – účelovka. Druzí zase ať řeknou cokoliv, ti první namítnou–lži...

.

Když se nad věcí zamyslíme, dojdeme k neradostnému závěru, že nejskloňovanější záležitost posledních několika let v naší politice je jméno Andreje Babiše. Respektive nejen jeho jméno, ale hlavně různé pochyby o čistotě jeho obchodů, jeho politických přístupů, o jeho minulosti. Pan Babiš ve svých rukou v posledních letech soustředil hodně velikou moc, a protože se v ní prolíná moc politická s mocí majetkovou a mediálně – vlivovou, začíná být tato moc pro tak malou zemi, jako jsme my, dost velikým riskem.

Andrej Babiš si nejen přisvojil obrovský vliv, on si také mimo jiné uzurpuje obrovskou pozornost, čas, prostředky a potenciál spousty dalších lidí a institucí, kteří a které jsou nuceny zaobírat se vší tou mlhou kolem jeho osoby, jeho majetku, jeho skutků. To samozřejmě on osobně až tak ovlivnit nemůže, ovšem jistý základ tomu svým počínáním v minulosti dal a ty instituce a lidé jsou tady od toho, aby právě podobné „jevy“ řešily / i.

Pan Babiš ovlivňuje to, co statisíce, až miliony lidí nakupují, co jedí. Spoustu lidí doslova živí – pracují pro jeho firmy, žijí z platu, které jim tyto firmy vyplácejí. Ovlivňuje i to, co si mnozí myslí – asi nikdo rozumný nezpochybní jistý vliv médií (které on vlastní) na názor lidí na to či ono. Stejně, jako má na názory lidí vliv on, mají ho samozřejmě i další jiné skupiny, nebo jednotlivci, které stojí naopak proti němu, to dá rozum. Přesto ale má vliv pana Babiše na životy milionů lidí v naší zemi větší váhu, než vliv kohokoliv jiného.

Jak se ukazuje, svěřit člověku s tak dlouhými prsty ještě politickou moc, dokonce tu nejvyšší, neboť premiér má podle mého názoru mnohem větší páky, než prezident, není dobrý nápad. Říká se, že není kouře bez ohně. Pan Babiš svým konáním a vším, co je kolem něho, je pro náš stát velice, velice předraženým zbožím. Jinak řečeno – nevyplatí se nám. Člověk, jako je on, se nedostal ke svému obrovitému majetku náhodou, jde jistě o člověka cílevědomého, dravého, bezesporu inteligentního, o člověka, který si dokáže jít hodně tvrdě za svým.

Hlavně „za svým“…

Dříve jsem zaznamenal názory, že člověk s velikým majetkem je pro vstup do vysoké politiky doslova ternem, protože prý už nemá důvod „krást“, na rozdíl od jiných, kteří mohou ve vysoké politice vidět především možnost vlastního prospěchu.

Tahle teze je podle mého názoru naprosto mylná, mám za to, že právě na příkladu Andreje Babiše je ukázkově vidět, že to nefunguje tak, jak by se mohlo zdát. Ať už je celá záležitost kolem dotací a vlivu funkce pana Babiše na jeho osobní prospěch jakákoliv, vždy tady budou dohady, podezření, šetření, čas a prostředky vynaložené pro dokázání toho, či onoho závěru.

Snad bude případ Andreje Babiše, jako multimiliardáře ve vysoké politice, pro nás do budoucna varováním, zároveň snad půjde i o varování pro podobné „žraloky“, aby se raději drželi svého kopyta, tedy svého podnikání a necpali se do nejvyšších pater politiky. Když to zkusí, vždy je bude očekávat stejný tlak, stejné problémy, stejné dohady, jako se dnes (nadbytečně pro náš stát…) týkají právě pana Babiše. Podle mého názoru by lidé s tak obrovským majetkem do politiky lézt vůbec neměli. To pokušení přihrát si „malou domů“, musí zákonitě vzrůstat spolu s vyššími a vyššími politickými patry, čímž pak trpí celá společnost. Nejen, že máme ve světě z ostudy kabát, srovnatelný snad jen se zlatem vyšívanou a diamanty vykládanou vestou italského bývalého premiéra, Berlusconiho, my ještě čím dál více zabředáváme díky aférám kolem pana Babiše do politického a společenského marasmu. Bude nám trvat sakra dlouho, než se z toho vyhrabeme – pokud vůbec. Možná, že to, co zažíváme dnes kolem Andreje Babiše, bude v budoucnu jen slabým odvarem. Znáte to – člověk si zvykne na všechno a já se bojím, abychom za pár let něco takového, co se dnes děje, nepokládali na normu.

Peníze vem čert, ty budou a my nebudeme. Horší než přijít o ně, je přijít o politickou a společenskou slušnost, poctivost, pověst a kulturu. Ty si totiž nikdy nekoupíte, ani za akcie, ani za dotace…

.