Potkal jsem jaro…

Přichází nesměle a pomalu. Je však jasné, že už je konečně tady a to je dobře. To je moc dobře…

Po té strašně dlouhé a odporné zimě na mě působí jeho poslové jako balzám na duši. Nesměle povystrčené rašící pupeny, voda v potůčku, která už nespoutaná krunýřem ledu dokazuje, že umí zpívat. Tráva, jejíž čerstvou a čistou zeleň snad neumí namíchat žádný z mistrů malířů. I ty žáby, co už vědí, že se blíží čas jejich lásky. A magnolie? Ty vědí, kdo je královnou tohoto času. To všechno značí, že jaro je konečně tady. A to je dobře, to je moc dobře…

P.S. Ta až místy křiklavá zeleň čerstvě rašící trávy není výsledkem upravování barev v nějakém počítačovém programu, ale je skutečně taková, jakou jsem ji viděl a vyfotil. Mám rád takové pohledy a scenérie, které jsou skutečné a ne uměle ,,dokrášlené".