Potkal jsem anděla…

Jsou mezi námi, ne že ne. Jejich kouzlo je v tom, že je nikdy neuchopíme… a nepochopíme…                                                                                                            

 

 

Potkal jsem anděla

na cestě domů

měl dlouhé vlasy

mnohem delší nohy

slibující úsměv

a krásné oči k tomu.

 

 

Snad křídla schovával

za hebkým čelem

krásně se usmíval

nad mými rozpaky

jist si svým tělem.

 

Když autobus zastavil

a ona se zvedla

křídla svá roztáhla

v mé srdce bodla.

 

„…škoda, ty ďáble

že zrovna spěchám

mít chvíli času,

sebe ti nechám…“

 

 

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Vladimír Kroupa | čtvrtek 24.1.2013 12:16 | karma článku: 14,99 | přečteno: 1181x