- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Mám v dlaních popel, lehce ho propouštím mezi prsty. Nad hlavou krouží mi orel, jako by tvrdil, že popelem jsme navěky.
Sypu ten popel do řeky vln, tváře mám suché, srdce plné, a nad hlavou vysoko orlích křídel šum. Otáčím hlavou, snad hledám nějaké znamení, a vůbec mi nedochází, že znamením je třeba právě ten orel.
Sypu ten popel z dlaně do dlaně, vítr mi ho po troškách krade. Nese ho daleko, aby ho nechal klesnout do trávy.
Je jím bílá.
Stojím na místě, v čase zkamenělý, a nad hlavou mi krouží orel.
Snad ten popel nerozfouká víla, až ráno protančí travou.
Stojím na břehu řeky a vnímám popel, orla, vítr a věky.
Pomalu otáčím hlavou, hledám nějaké znamení.
Možná ten orel není orel, ale obyčejný jestřáb. A není to jedno?
Až jednou budu popelem, chci být travou, větrem, šumem orlích křídel.
Chci být součástí tuhleté řeky.
K článku můžete diskutovat ZDE
Další články autora |
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!