Pohlédl jsem do zaměřovače. Jediné, co se tam hýbalo, byla ta žena a jedno nebo dvě děti poblíž…
Sledoval jsem postup našich vojáků. Deset mladých, hrdých příslušníků námořní pěchoty v uniformách vyskákalo z vozidel a shromáždilo se na pěší patrolu. Zatímco se formovali, žena cosi vytáhla zpod šatů a škubla s tím.
Byl to granát. Nejdříve jsem si to neuvědomil.
„Je to žluté“, řekl jsem veliteli. „Je to žluté a…“
„To je granát“, řekl. „Čínskej granát.“
„Sakra.“
„Střílej!“
„Ale…“
„Střílej! Vyřiď ten granát! Mariňáci…“
Zmáčkl jsem spoušť a puška vystřelila…
Mou povinností bylo střílet a nelituju toho. Mé výstřely zachránili několik Američanů, jejichž životy měly větší cenu než zbloudilá duše té ženy. Mohu před Bohem stanout s čistým svědomím…
Mnozí se mě celou dobu ptají: „Kolik lidí jsi zabil?“ A já jim odpovídám : „Dělá to ze mě většího nebo menšího člověka? To číslo pro mě není důležité. Přeju si, abych jich zabil víc. Ne kvůli zářezům na pažbě, ale protože věřím, že svět je lepší místo bez divochů, kteří zabíjejí Američany. Každý, koho jsem v Iráku zastřelil, se snažil ublížit Američanům nebo Iráčanům loajálním k nové vládě…
Někteří lidé se mě ptají i takto: „Nevadí vám, že jste zabil tolik lidí?“
Říkám jim: „Ne.“
A myslím to vážně. Když někoho zabijete poprvé, jste z toho trochu nervózní. Říkáte si: opravdu ho můžu zastřelit? Je to správné? Ale když zabijete svého nepřítele, poznáte, že je to správné. Řeknete si: Skvělé. A děláte to pořád dokola. Děláte to proto, aby nepřítel nezabil vaše krajany nebo vás. Děláte to, dokud už nikdo nezbude. Taková je válka.
Měl jsem to rád. Stále to mám rád. Nelžu ani nepřeháním, když řeknu, že to byla legrace…
Tato slova napsal jeden z nejlepších sniperů na světě, bývalý příslušník SEAL, Chris Kyle, který se pyšnil nejvzdálenějším zásahem nepřítele. Bylo to údajně na 2 100 metrů. Chris Kyle střílet uměl, o tom není žádná. Chris Kyle po svém odchodu od SEAL působil ve společnosti Craft International, zabývající se výcvikem ozbrojených složek, kterou sám založil, a jejíž slogan zní – „bez ohledu na to, co vám tvrdí máma… násilí řeší problémy“…
Problémy a násilí si našly nakonec i samotného Chrise. 3. února, 2013 byl sám na střelnici Rough Creek zastřelen jiným veteránem z Iráku, Eddi Ray Routhem, který po návratu z války trpěl posttraumatickým syndromem. Možná že vrah Chrise Kyleho zapřemýšlel nad tím, proč vlastně byli v Iráku, na základě jakých lží a manipulací s veřejným míněním. Nad tím evidentně Chris Kyle nikdy nepřemýšlel. Ukázali mu na cíl, a on střílel, protože násilí řeší problémy a protože to podle jeho slov byla… legrace…
Když si tak uvědomím svým dnešním pohledem na svět jeho životní filozofii, přetavenou do onoho sloganu, tak si říkám, že fakt, jak dobře uměl střílet, svědčí o tom, že se občas stává, že i zcela evidentní psychopati mají nějaký zvláštní dar od Boha…
