Bohužel, svět, ve kterém žijeme, je čím dál tím více umělý. Po tom, co médi probleskla zpráva o údajném výskytu a šíření umělého vína z dílen podvodníků, vypadá to, že stejný šok čeká na konzumenty vody z vodovodní sítě…
Tuto zprávu s velikým znepokojením zaznamenali pracovníci České obchodní inspekce, kteří tomu nejprve nechtěli vůbec věřit. Podle dostupných informací reálně hrozí, že někteří vykukové, kteří v nedávné minulosti investovali nemalé prostředky do zakoupení licencí na dodávání pitné vody do domácností v celé řadě našich měst, přišli na možnost, jak místo skutečné pitné vody, dodávat chemickou syntetickou substanci, která se sice na první pohled tváří jako voda, ale zkušený chemik se při jejím následném rozboru nestačí divit.
Molekuly této substance totiž nejsou tvořené z atomů vodíku (H) a kyslíku (O), ale z atomů zkapalněného plynu, zvaného Oxidiomen (Xi-3-N), který byl vědeckým světem popsaný docela nedávno, a který se na naší planetě vytváří jako vedlejší produkt při procesu demineralizace odpadu vzniklého při ionizaci Hydrozil-peroxo-sýranu zinečnatého.
Otázkou samozřejmě je, jak se někteří podnikatelé k této látce vůbec dostali, ale to je už podle mluvčího inspekce, Jaromíra Divného, věcí šetření. Každopádně je faktem, že ona látka, tedy Oxidiomen, má tu vlastnost, že při působení hodnoty určitého tlaku (nebudu uvádět jaké hodnoty tlaku je třeba vyvinout, aby se tato informace nedostala mezi širší veřejnost, protože to není v zájmu společnosti…) její molekuly reagují expanzním množením, a narůstají doslova geometrickou řadou. Proto je právě tak snadné naplnit s ní vodovodní rozvody, a distribuovat ji dál, až do našich domácností.
Asi každého z Vás napadlo, jaký může mít tato látka vliv na naše zdraví a na životní prostředí. Jedním slovem – žádný. Ani negativní, ani pozitivní. Jakmile totiž dojde k tomu, že látku v tekutém stavu požijeme, okamžitě dojde v našem těle ke změně jejího skupenství z kapalného na plynné, a pak tato látka doslova vyprchá z našeho těla všemi póry zpět do atmosféry, kde se smíchá se vzduchem, a v podstatě zmizí, protože její molekuly se při styku s molekulami kyslíku a vodíku naředí na neměřitelné hodnoty.
To znamená, že nemá ani žádný vliv na životní prostředí. A to ani v případě, že bychom takovou látkou, v domnění, že používáme vodu, zalévali třeba květiny, nebo nějaké hospodářské plodiny. Opět dojde k výparu do atmosféry, a efekt prakticky žádný.
Tato kapalina, abychom se opět vrátili k tekutému skupenství této látky, chutná neutrálně, ale dá se od skutečné vody poznat několika metodami, které popsali chemici České obchodní inspekce pro potřeby případných poškozených spotřebitelů. Tak předně – nedá se změřit její tvrdost, tak, jak jsme tomu navyklí u skutečné vody. Dalším rozdílem je absolutní absence tepelné vodivosti této látky. Lapidárně řečeno – z takové „vody“ si prostě kávu neuvaříte. Neohřejete ji (také bude dodávána jen ve formě studené "vody", teplá voda ve vašich vodovodech bude samozřejmě pravá...). Na tuto vlastnost právě oni podvodní podnikatelé spoléhali v tom smyslu, že pro část financování svého výzkumu a uvedení do praxe této substance získali nadnárodní společnosti zabývající se výrobou a prodejem takzvaného „bílého zboží“, jako jsou pračky, myčky nádobí, rychlovarné konvice atp.
Ti totiž spoléhají, že celá řada lidí, žijících v nevědomosti, co jim to vlastně teče z vodovodních kohoutků, nebude uvažovat o chybě kapaliny, respektive v její tepelné nevodivosti, ale vinu budou přičítat svým domácím spotřebičům, které budou mít tendenci stále dokola měnit za nové. Finta tkví v tom, že podnikatelé, zabývající se distribucí pitné vody, nejméně jednou týdně do potrubí vpustí skutečnou vodu, a to v přesně dané dny. A lidé budou sice reklamovat, ale reklamace se jim nebudou uznávat, neboť v daný den, kdy poteče skutečná voda, přijde servisní technik od společnosti, spolčené s distributory „vody“, vyzkouší spotřebič se skutečnou vodou… a spotřebitel má smůlu…
Takový nešťastný člověk nakonec celou situaci vyřeší v první chvíli tím, že si koupí zcela nový spotřebič, čímž samozřejmě stoupnou tržby prodejcům a výrobcům. Sice to poté o moc lepší nebude, ale co bude moci takový zákazník dělat?
Nic!
Celá situace bude mít ještě jeden efekt – lidé, kterým se pitím roztoku Oxidiomenu nepodaří zahnat žízeň, budou nuceni napříště si na pití a na vaření kupovat balenou – skutečnou vodu. A na tom zase vydělají všechny podniky zabývající se prodejem balené skutečné vody, které jsou ale také spolčení s distributory Oxidiomenu, takže opět ruka ruku myje…
No, není to radostný výhled, ale buďme rádi, že se Česká obchodní inspekce o celé věci dozvěděla s určitým předstihem, a že to umožnilo nás – Vás, o celé věci zavčasu informovat. Nyní už je jen na Vás, občanech a spotřebitelích, jak s těmito informacemi naložíte. Takže pozor, při příštím používání pitné vody ve Vašich domácnostech to chce mít nejen otevřené vodovodní kohoutky, ale i rozum v hrsti! ;-)
P.S. – případným hlasům chemiků - amatérů, že substance zvaná Oxidiomen neexistuje, absolutně nevěřte. A že jste o ní sami nikdy neslyšeli? A o „umělém víně“ jste snad někdy v minulosti slyšeli…? Neslyšeli, a vidíte, přesto existuje. :-)))
