Je až s podivem, že nejslabší článek nejvážnějšího mezinárodního konfliktu na evropském kontinentě od Druhé světové, drží za varlata celý svět…
Tím nejslabším článkem je podle mého názoru Ukrajina. Zem totálně zdecimovaná dlouholetou korupcí, klientelismem a vládou oligarchů, která dostala poslední ránu v podobě občanské války. Co vlastně dokázala nová vláda a nový prezident této postsovětské země? Úspěšně rozeštvali celou svou zem, svou nekompetentností a shovívavým přístupem k různým radikálním názorovým skupinám ve své zemi probudili ruského medvěda z dřímoty, a dnes drží celý svět za koule.
Tím nechci omlouvat Putina za jeho anexi Krymu, ale na druhou stranu i když jde o nepřítele demokracie a demokratických postupů ho dokážu (trochu) pochopit. Kladu si otázku, co čekal Západ, respektive představitelé Ukrajiny že se stane, nakloní –li se do té doby nevídaným způsobem k NATO a EU?
Což už od Arabského jara a postojů Ruska na jeho průběh nebylo každému realisticky myslícímu politikovi jasné, že se po dlouhé přestávce začínají rýsovat na obzoru jasné strkanice mezi Ruskem na straně jedné a Západem na straně druhé o sféry vlivu v budoucím světě?
Netvrdím, že by se mělo Rusku ustupovat, to vůbec ne, ale připadá mně zbytečné dělat všechno proto, abych Rusko naštval. A přesně k tomu na Ukrajině, respektive při jednání Ukrajiny s EU (se Západem) došlo. Rusko se od začátku netajilo tím, že udělá všechno proto, aby Ukrajina nestála proti němu na druhé straně barikády. Nemusí se nám takový postoj Ruska líbit, ale měli bychom ho brát na zřetel, protože to byly jasné signály, které jsme my, jako Západ, neměli podceňovat.
Rusko prostě není zemí, jak historie mnohokrát ukázala, kterou je radno podceňovat.
Západ za tohle „opomenutí“ platí nejen drsným probuzením z opojení všemoci, ale ještě za to zaplatí ekonomicky. Ukrajina se pere s tím slabším, tedy s jednotkami rebelů, a stejně jako se malý kluk, když za sebou má staršího a většího kamaráda, dokáže vytahovat i na soupeře, na jakého by jinak neměl ani omylem, stejně tak si Ukrajina stoupá na špičky a plive směrem k Rusku.
Už se ale trochu dívá dozadu přes rameno, ten malý kluk, a pomalu zjišťuje, že ten silnější kamarád se nějak nemá k tomu, aby razantně pomohl. A tak si ten malý kluk možná říká, že toho silnějšího donutí, aby mu pomohl…
Zima je za dveřmi, a on má přeci klíče od kotelny…
Co kdyby utáhl kohout s plynem na potrubí, co vede do pokoje toho silnějšího kamaráda…?
To by bylo, aby se pak ten trouba nevzpamatoval, a konečně nezvedl zadek. Pak už to přeci bude i v jeho zájmu…
V normálním světě se takovému jednání říká – vydírání, a většinou ten, kdo vydírá, dostane na prdel.
Jenže ouha, tady dostává na prdel tak nějak celý svět.
A celý svět čeká, co udělá Putin. A ono to přitom záleží na tom, co udělá vláda Ukrajiny, země v podstatě před bankrotem.
Nu što, maladěc, dumaj, dumaj…
