Nestává se často, abych reagoval na dění v politice. Ani tento můj článek vlastně nebude výjimkou. Zase budu totiž psát, jen jako člověk o člověku...
Asi bych měl hned na začátku narovinu sdělit, že nejsem příznivcem pana Jiřího Paroubka, ani strany, které je předsedou. Já ale vlastně nejsem příznivcem žádné strany - myslím jako vyhraněným společenským názorem.
Nelíbí se mi řada názorů, činů a politických rozhodnutí, jak pana Paroubka, tak ale například i pana Topolánka. Mám svůj rozum a ten mně umožňuje, abych si na „věci" udělal svůj vlastní názor.
Nic na tom nemění ani žádná „mediální masáž".
V několika posledních dnech jsme svědky malého (velkého) mediálního šílenství, týkajícího se křtu dcery manželů Paroubkových. Ne, já se vůbec nehodlám zabývat takovou hloupostí, jako je skutečnost, jaké oblečení, či obutí a jaké značky, na sobě měla nejmladší členka rodiny pana Paroubka. Kdyby byla zabalená do zlata, nebo do pytle od brambor - je to jen a jen věcí jejích rodičů.
O takových věcech mohou polemizovat jen lidé nízcí. Lidé, kteří se neštítí sázet na lidskou závist a podobné, nejhorší vlastnosti člověka, jen aby ponížili svého soka - v tomto případě politického „protivníka".
Bohužel, i zde, na blogu iDnes.cz, se najde pár takových (blogerů), kteří se podobného jednání neštítí. Nebudu je jmenovat, oni o mém názoru na tuto záležitost vědí, protože jsem to narovinu některým z nich, v diskusích pod jejich články, napsal.
Dnes cítím, že chci napsat ještě jednu myšlenku.
Chtěl bych se panu Jiřímu Paroubkovi omluvit.
Omluvit jménem svým a snad i jménem nás všech, kteří sice nezřídka stojíme na opačné straně názorového spektra, kteří ale uznáváme fakt, že rodina je „svatá".
Jménem těch, kdo uznávají pravidla fair play a to i v případě rodiny „protivníka".
Chtěl bych se omluvit za ty, kteří se snižují dnes a denně k tomu, že „bojují" s panem Paroubkem skrze jeho ženu a dítě.
„ONI", se k mé omluvě nikdy nepřipojí, ale mně to nevadí. Já osobně, jsem tímto svým článkem udělal to, o čem si myslím, že je správné.
Mně osobně ani nenapadne, abych vyčítal panu Paroubkovi například to, že se rozvedl, že si vzal ženu, kterou si vzal a jestli dítě, které s ní má, obléká do toho, či onoho.
Mě osobně zajímá jen to, co může (nebo nemůže) pan Paroubek přinést zemi, ve které žiju. Vše ostatní, včetně jeho rodinného života je - JEHO VĚC.
Na závěr mého dnešního zamyšlení, si dovolím obrátit se přímo na pana Paroubka.
Vážený pane, Jiří Paroubku,
je možné (dokonce i pravděpodobné), že někdy v budoucnu řeknete, nebo učiníte něco, s čím nebudu souhlasit. V takovém případě Vám slibuji, že pokud pocítím potřebu, tak se k takové skutečnosti, jako bloger, vyjádřím. Třeba Vám to ve svém článku „vytmavím" a pokusím se Vám to „nandat".
Když mě naštvete, tak to napíšu narovinu, vlastně jsem to už párkrát v nějakém svém článku udělal. Dokonce jsem si i dovolil být k Vaší osobě v jednom článku ironický.
Slibuji Vám však, že já osobně, se nikdy nesnížím k tomu, abych (ač bych „mířil" na Vás) měl v hledáčku své klávesnice Vaši rodinu, nebo Váš rodinný život.
To Vám slibuji, jako manžel, otec a občan této země.
To Vám slibuji, jako chlap - chlapovi.
Vladimír Kroupa
