Jsou věci v životě lidském , které jsou smutné a pak i takové které jsou veselé. Někdy převažují ty a jindy ony , jsou však chvíle , kdy jdou spolu ,,ruku v ruce“.
Žili ,byli na pražském Žižkově starší manželé – Václav a Boženka. Oběma bylo něco mezi šedesátkou a sedmdesátkou . Byli spolu už tak dlouho , že už si ani neuvědomovali jestli si občas lezou na nervy či nikoliv. Když taková chvíle nastala , bylo po ruce řešení. Ona šla s ,,holkama“ ( věkový průměr ,,holek“ byl 70 let… ) na procházku na nedaleké Olšanské hřbitovy a on si zabalil pruty ,osedlal stařičkou Škodu 105 a odjel na ryby. Takže celkem spokojenost , jen to zdraví už nestálo za moc… Václav na tom fyzicky nebyl až tak zle,ale čím dál tím, víc ho trápila paměť. Začalo to nenápadně , ale bylo to horší a horší. Boženka se jen děsila toho , aby to s ním nedopadlo tak , jako to bylo v jedné rodině v Karlíně. Jak slyšela vyprávět jednu ,,holku“, tak tam měli doma dědu , byl to roztomilý stařík se sněhobílýmivlasy,krásně modrýma očima a vůbec s vizáží pohádkového dědečka . Jen jednu vadu měl – byl totálně paměti – prostý. To se projevovalo například tak,že se ráno probudil ještě za tmy a dožadoval se snídaně. Tak jeho žena vstala , postavila před něho hrnek s meltou , namazala mu ,,včerejší“ rohlík a do ruky vstrčila ,,včerejší“ noviny. Když to děda vybumbal, spapal a dočetl , šel hledat ženu, která si šla ještě lehnout. Když jí v ložnici našel, lehl si k ní a zas usnul. Když se oba zas po pár hodinách probudili , děda se zas nekompromisně dožadoval snídaně. Tu ,,první“ prostě zaspal…. Jednou se prý zas v noci probudil a když uviděl vedle sebe svou ženu kterou nepoznával , tak otevřel okno a na celý Karlín řval - ,, Patróól , patróól – u mě doma je cizí ženská !! Patróól !! “
Takže toliko o Boženčiných obavách. Kdyby jen chuděra tušila co jí čeká… ,,Dvojitá“ snídaně je proti tomu úsměvná příhoda…
To bylo tak – bylo léto a Václav se těšil,jak příští den pobude u své milované Berounky na rybách. Jak už to ale bývá , sotva si chlap něco umane , najde se nejméně jedna osoba ženského pohlaví , která se snaží mu jeho plány znepříjemnit. Boženka prostě prohlásila že ,,holky“ budou zítra všechny někde u ,,mladejch“ a co ona sama doma když je venku tak hezky. A že prý pojede s Václavem na ryby. Sedne si hezky někam do stínu a snad konečně doplete ten svetřík pro vnučku….. O Václava se rázem pokoušela mrtvice . No jo , ale jak vysvětlit té své bábě co s ní je už skoro čtyřicet let , že k vodě jezdí právě proto , aby si od ní odpočinul…..?! Nakonec přijal svůj kříž chlapsky ( neměl na výběr ) a jen doufal ,že u vody najde spojence ve formě komárů a ovádů , co by mu pomohli jednou provždy vyhnat Božce z hlavy podobné nápady….
A tak druhý den naložili vše potřebné do ,,Škodověnky “a netrvalo dlouho a vše už zase vykládali na břehu Berounky kousek nad Řevnicemi. Den byl jak se na začátek léta sluší . ani vedro – ani zima. Jen rybám to asi nikdo neřekl , protože od rána ani jedno ,,potáhnutí”. Zkrátka se Berounka jevila jako ,,mrtvá voda”. A ke všemu to šílené stacato pletacích jehlic !! Božence to asi znělo jako koncert filharmonie , ale Václavovi z toho zvuku vyrážel pot na čele. To se zkrátka nedalo vydržet….! A tak chvíli po poledni ( po dvou chlebech s máslem,turistickým salámem a vejcem na tvrdo ) Václav povídá - ,, nic to nedělá ,zkusím na chvíli štičky. Půjdu jen tady kousek po proudu , na jaře jsem tam viděl slušnou,,zubatou” , tak se na ní mrknu “.
Boženka nic nenamítala a tak si přehodil přes rameno ,,chlebník” s ,,dravčí bižuterijí “ a kvapem prchal z dosahu pletacích jehlic. Navázal poklad své sbírky nástrah – 9 cm veliký wobler Shad – Rap od Rapaly a už s ním bičoval hladinu řeky. Jenže znáte to – chcete nahodit , ale nevšimnete si,že se vám udělala na vlasci smyčka a ta se zachytila o kličku navijáku. Pak to při švihu náhozu udělá ,,pink “ a vaše nástraha letí a letí ….ale vy s ní už kontakt nemáte. A to se stalo Václavovi. Šokovaně sleoval , jak jeho poklad letídaleko do řeky , ale vlasec visí zplihle podél prutu. ,, Do prd… “ – reagoval stejně jako by reagoval na jeho místě každý z nás a snažil se sledovat, kam wobler dopadl a kam pluje. Kousek po proudu je jez , pod ním je mělko a řada štěrkových ostrůvků. Třeba bude mít štěstí a ,,Šadrap “ se tam někde zachytí a on ho najde….
Buď se nezachytil , nebo nehledal správně , wobler nenašel . To nevadí , kousek po proudu je ještě pár míst kde by se mohl…..
A tak šel Václav dolů s proudem směrem k Dobřichovicím a úměrně s ušlou vzdáleností se mu z hlavy vypařovalo , že tam někde proti vodě sedí někdo , kdo úporně ťuká pletacími jehlicemi o sebe ….. Nakonec pátrání po wobleru vzdal a rozmrzelý nad tou ztrátou zamířil rovnou do Dobřichovic na nádraží….
Vlak ho vysadil v Praze něco po páté hodině odpoledne a netrvalo dlouho a už odemykal dveře bytu. Doma nikdo,to ona asi Boženka šla zas s ,,holkama” na špacír na hřbitov ( jako by se už nemohla dočkat bába jedna bláznivá ). A tak dal prut s chlebníkem do kouta ani se nepřevlíkl a už se hnal do ledničky pro pivečko. Sedl si do křesílka ,cucal pivo rovnou z lahve a přemýšlel kam asi doplul jeho wobler . A přemýšlel a přemýšlel ….
Když se probudil,byla už tma . Protáhl si tělo a přišlo mu divné , že neslyší zvuky z kuchyně ,kde by měla touhle dobou Boženka- když ne mýt po večeři nádobí,tak aspoň tu večeři připravovat… A došlo mu , že je v bytě pořád sám. Srdce mu sevřel spár obavy – aby se tak té mé holce něco stalo …?! Přešel k oknu a vyhlížel,jestli Boženku nezahlédne přicházet ulicí k domu. A tak nejen že neviděl přicházet Boženku,ale neviděl ani stát tam kde by měla stát je jich ,,Škodověnku “ !!! ,, Ježíši,ukradli nám autó ..!! “ - zařval zděšeně. Takovej malér a ta bába moje si lítá kdoví kde !! A tak běžel rovnou k telefonu a že tu tragedii o ztrátě dvacet let starého auta nahlásí policii…. Ani nestačil vzít sluchátko do ruky,když se telefon rozdrnčel sám od sebe. A tak sluchátko zvedl a nemohouc šokem ze sebe vypravit ani slůvko uslyšel na druhém konci linky hlas svého bratra Karla jak hlaholí - ,, tak co ty stará vydro, kolik si zas dneska zamordoval ryb ?? “ A Václav konečně sebral dech a povídá - ,, Brácho , malér , ukradli nám auto ! Božka je taky kdoví kde , já – já zrovna jsem chtěl volat na policii…”
Na druhém konci linky bylo pár vteřin ticho a pak se Karel zeptal - ,, Jak to myslíš , že Božka lítá kdoví kde ? Ona s tebou nebyla na těch rybách ? Vždyť to včera večer říkala do telefonu té mojí , myslím jako to že s tebou ráno pojede …..
CINK , CVAK , BUCH !!!! Slyšeli jste to taky ? To zoubky a závity Václavovi paměti ,,zapadly na své místo “. ,,Ježíši teď je to teprve průser Karle “ , hlesl Václav a sesul se do křesla, které nebýt hned vedle stolku s telefonem, odnesla by to nepochybně Václavova kostrč.. To prozření se nedalo ustát .
,,Prosím tě Karle , můžeš vzít auto a přijet ke mně ?! “ – vykoktal Václav. ,, To jako teď ? “ – zděsil se Karel
,,Kájo , brácho prosím tě hned přijeď ! Já ti pak všechno vysvětlím ! “ ,,Víš kolik je hodin Vašku ?! “ –pochyboval Karel, že to myslí Václav vážně. ,, Vím sakra , právě proto musíš přijet hned ! Já tu mojí bábu na těch rybách u Berounky zapomněl ….. !“
A tak za pár minut oba seděli ve starém žigulíku , který je vezl směr – Řevnice .Václav poté co vysvětlil bratrovi co a jak byl tichý jako pěna a Karel zas nevěděl , jestli se má smát , nebo držet ,, basu“ a hubu.
Když dojeli na místo ze kterého před řadou hodin Vaška vyhnalo Ťukání pletacích jehlic , seznali, že kromě osiřelé ,,Škodověnky" která pod svým břichem skrývala uložený druhý Václavův prut , nebyl na břehu nikdo . Auto bylo zamčené ( klíčky nechal Václav odpoledne v zapalování – vždyť seděli jen pár kroků daleko ) a Boženka nikde. Lámali si hlavu kde a kam … Pak Karla napadlo , jestli se třeba nevydala na nádraží na vlak.. ,, Neměla peníze Karle …“ špitl Václav . Karel obrátil oči v sloup a sykl - ,, Mlč ty blbe a sedej , jedeme se podívat na nádraží ! "„A jak se tak usazovali do auta , všimli si , že se po břehu směrem k nim pohybují nějaká světýlka jako by od baterek. Zvláštní bylo , že po obou březích řeky. Vystoupili zase z vozu a když se jedna ta ,,bludička“ přiblížila asi na dvacet – třicet metrů , řekl Karel bratrovi - ,, sedni si zpátky do auta , mlč a hlavně prosím tě nikam nechoď …!!“
A tak Karel zjistil,že svítilnu drží v ruce hasič a že ta další světla drží jeho kolegové. Byli tam taky dva policisté. A co že je to napadlo svítit večer do vody ? Inu hledali přeci jednoho starého pána co byl dnes s manželkou tady na rybách. Odešel od ní po poledni a od té doby ho nikdo neviděl… A tak je pravděpodobné,že se mu třeba zamotala hlava , nebo uklouzl a spadl do vody a ta chudák stará paní co právě teď sedí a pláče na řevnické policejní služebně je už asi vdovou…. No a oni se snaží toho dědu , respektive jeho tělo najít. Už je ale houby vidět a tak to asi odpískají a začnou hledat zase až ráno ….
Karel byl rád,že nechal Václava sedět v autě. Ten to slyšet , tak je Božka vdova opravdu – klepla by ho ztoho ,,Pepka“. A tak byla zas řada na Karlovi , aby vysvětlil jak se věci mají…. Hasiči i policisté se zcela nepokrytě rozeřvali smíchem a všichni se shodli , že něco takového ještě nezažili.
,,No jo,ale co s tím budeme dělat ? Vždyť ho Božka zabije …!“ - povídá najednou Karel a všichni ( po té co chytili znovu dech ) se nad tím ,,oříškem“ zamysleli. ,, No ne že by dědek pár po hubě nezasloužil , o tom není žádná debata , ale chlapi musej držet při sobě , že jo“ – pronesl starší hasič , zřejmě nejvyšší šarže. A tak vymysleli ďábelskou lest. Jeden z hasičů – čerstvý absolvent ošetřovatelského kurzu si od Karla z autolekárničky vyžádal nějaké obvazy a stahovadla a milému Václavovi ukázkově obandážoval kotník a do hlavy mu ,,vštípili“ legendu o tom,jak uklouzl na prudkém břehu ( div že nespadl do vody a neutopil se …! ) a poranil si kotník. Nemohl se postavit na nohu,a tak se plazil,až mu došli síly. Vyčerpaného a zbědovaného ho nakonec hasiči našli jen pár set metrů od ,,Škodověnky“. A tak ještě Václava trochu vyváleli v trávě a prachu po břehu , velitel se ho zeptal.jestli se hlavně doma nepřevlíkl ( nepřevlíkl a má pořád na sobě to samé co přes den ), jen ten prut co už několik hodin stojí doma v koutě nesmí Božence přijít na mysl…. Karel si nebyl jistý , jestli to u Božky vyjde , neb ženská logika je neúprosná , ale ve valné většině se shodli , že je ( ta logika ) tak přímočará , že by to mohla Boženka ,,sežrat“. A protože v jednoduchosti je síla , naložili Václava do hasičské dodávky kterou kdosi zavolal vysílačkou a Karel se vydal k domovu ( je přeci doma a o pochroumaném Václavově kotníku nic neví… ) a lámal si hlavu , jak zas on vysvětlí ,, té své“ ten nenadálý noční výlet.
Plyne z toho všeho nějaké ponaučení ?? – Nikoliv vážení . Lidský mozek je mrcha a kdo ví , co který ten každý z nás zapomene někde zas…
