O úžasné noci a krutém ránu...

Říká se ráno moudřejší večera? Krutý protimluv....!

 

Cítíš to stejně jak cítím to já,

od první chvíle jsem Tvůj a Ty má.

S mým prvním dotekem cítím Tvůj žár,

s Tvým tichým vzdychem pak vzdychám i já.

 

Držím Tě v náručí, líbám Tvou tvář,

jizvičku malou co nad okem máš.

Tahle noc má lásko patří jen nám,

dnes jen Tvůj já jsem a Ty jsi jen má.

 

Jen jedno přání já před Bohem mám,

ať noc je nejdelší jakou jen znám.

Zvon však čas měří, zvoní bim - bam,

už jen pár minut Tě pro sebe mám.

 

Pak už jen úsvit a pekařský krám,

koláčky, houska a v pet-lahvi čaj.

Přes celé město ve své mám Tvou dlaň,

čas krutě běží já nemyslím naň.

 

Myslím kdy zas lásko spatřím Tvou tvář,

líbat Tě budu a něhou Tě hřát.

V tu chvíli netuším, co už jistě víš,

nebude příště za láskou je kříž.

 

Nevěřím, nechci, v hlavě mám tíž,

srdce mně umřelo - proč?

Jen Ty víš...

Autor: Vladimír Kroupa | čtvrtek 11.9.2008 12:01 | karma článku: 13,94 | přečteno: 1344x