Aniž si to spousta lidí uvědomuje, může na ně v jejich domech či bytech číhat nebezpečí doslova smrtelné. Večer jste a ráno nejste…
.
To je samozřejmě ta horší možnost, v tom lepším případě však můžete přijít za chvíli doslova o celý majetek. To si vám takhle jednou sedíme po příjezdu z dovolené v obýváku, večeříme a sledujeme televizi. Co chvíli se však do zvuku televizoru vloudí podivné praskání a vrčení. Chvíli jsem netušil, která bije, až soustředěným zkoumáním a po vypnutí televize jsem původ toho divného zvuku odhalil.
Navíc se k němu ještě přidal slabý zápach spáleniny. Problém byl usazený ve skrytu, těsně za naší rozkládací sedací soupravou, ve zdi. Tam totiž máme elektrickou zásuvku, v níž mám zapojené nějaké to elektrické příslušenství k akváriu. Když jsem odsunul sedačku, uviděl jsem něco, co ve svém bytě, nebo domě, fakt vidět nechcete – ze zásuvky sršely jiskry, čoudilo se z ní a akutně hrozilo, že nám od jisker chytne buď ta sedačka, nebo koberec. Okamžitě jsem běžel k hlavnímu bytovému jističi, který jsem rukou shodil.
V bytě zavládla tma, jako v pytli, ale jiskry přestaly jako mávnutím kouzelného proutku sršet, jen smrad zůstával. Přiznám se, že jsem z toho byl pěkně vykulený, přeci jen elektrikář nejsem, hodiny elektrotechniky z učňáku se mi z hlavy nějak cestou životem vypařily. První, co jsem začal hledat, byla svítilna, takzvaná „čelovka“. S ní, jako permoník v podzemí jsem si našel v bedně s nářadím šroubovák odpovídající velikosti a odšrouboval jsem kryt zásuvky. Okamžitě mi bylo jasné, co se stalo – jeden z kabelů, ten „živý“, neboli fáze, byl ve svém uchycení pod malým šroubkem uvolněný a to znamenalo, že jakmile byl drát pod proudem, vznikal mezi ním a úchytovou „pacičkou“ v mezeře elektrický oblouk, který nebezpečně do okolí sršel jiskrami. Stačilo však šroubek pořádně dotáhnout a bylo po problému.
Ten problém byl v tom, že elektrické rozvody v našem domě, toliko paneláku z doby někdy ze začátku osmdesátých let minulého století, jsou provedeny v hliníku. Hliník, ta potvora jedna, když je pod proudem, tak občas začne „mizet“, neboli se drát z něho ztenčuje, což vede právě k nebezpečné mezeře mezi ním a úchytem.
Dnes už v nových domech bývá elektrika vedená v mědi, která je oproti hliníku v tomto směru mnohem odolnější a vhodnější. Za doby socialismu však byl hliník upřednostňován, protože za prvé byl mnohem levnější než měď a za druhé možná nikdo tehdy nečekal, že ty paneláky budou stát tak dlouho, aby se hliník v zásuvkách „odpaloval“ až na nebezpečnou mez.
Když jsem se o tom bavil nezávisle na sobě s několika elektrikáři, shodně mi potvrdili, že tohle je opravdu problém, ke kterému dochází dost často a právě on je často (samozřejmě ale ne vždy...) příčinou požárů, u kterých ve zprávách čteme, že k němu došlo kvůli poruše na elektroinstalaci.
Jak mi bylo elektrikáři sděleno, oni sami doporučují zhruba jednou za rok až za dva všechny zásuvky ve svém domě, respektive bytě zkontrolovat odšroubováním krytu a vyzkoušením pevnosti přichycení vodivých kabelů, v případě potřeby šroubky dotáhnout – samozřejmě za podmínek vypnutého přívodu elektřiny do celého bytu (domu). To se týká právě hlavně domácností s rozvody elektřiny staršího data, tedy osázených hliníkovými kabely – kterých je v naší zemi samozřejmě naprostá většina. Nevím, jak by to bylo dopadlo, kdybychom měli dovolenou o jeden den delší. Zadní straně pohovky, vzdálené od zásuvky jen pár centimetrů, stejně tak jako koberci pod zásuvkou, bych mnoho nadějí na nevznícení nedával. Bohužel je to docela sázka do loterie, protože doslova nikdy nevíte, která zásuvka kde začne hořet, jen co je asi hotelů a jiných ubytovacích a dalších veřejných prostorů, co jsou hliníkem osázené…
Je samozřejmě lepší, svěřit takovou kontrolu svých zásuvek odborníkovi z řad profesionálních elektrikářů, jen jedno musíte udělat sami – nemávnout nad tím rukou.
.
