V současné, na politické události tak košaté době, často sleduji zpravodajský kanál ČT24. Poslední dobou se u toho však spíše většinou rozčílím, než abych kvitoval přísun informací…
Onehdá, tuším, že to bylo v pondělí 8.2. jsem okolo dvaadvacáté hodiny sledoval publicistický pořad, kde byl hostem mimo jiné i poslanec Marek Černoch, který se netají svým negativním postojem k současnému trendu Evropy, totiž zlehčování nebezpečí plynoucího z migrační krize. Dalšími hosty byli nějaký pan senátor syrského původu, omlouvám se, že jsem si nezapamatoval jeho cizokrajné jméno, a pak ještě nějaká paní poslankyně za tuším TOP09, jejíž jméno jsem si bohužel také nezapamatoval.
Ten pořad jsem nesledoval od začátku, vlastně jsem viděl jen posledních pár minut. Ale stačilo…
Když dostal slovo poslanec Černoch, který podle mého názoru naprosto klidně a věcně předkládal argumenty, co že je špatného v současném přístupu k migrační krizi nejen naší vlády, ale i politických činitelů z ostatních států EU, měl co dělat, aby udržel skokana do řeči, rozumějte redaktora, tam, kde seděl, a mohl dokončit myšlenku. Občas se mu to ale bohužel nepodařilo, a pak slova, která stačil říci, byla bez dokončené myšlenkové pointy, jako ptáci s jedním křídlem.
V podstatě říkal to, že je třeba důsledněji dbát na lépe fungující ochranu vnějších schengenských hranic, že je třeba důkladně selektovat lidi, kteří do Evropy míří, důkladněji oddělovat ekonomické migranty od těch skutečně postižených válkou, být obezřetnější před lidmi, jejich identita nelze prokazatelně ověřit. Zmínil se mimo jiné i o tom, že pokud selže systém schengenských hranic, že nezbude nic jiného, než se postarat o svou bezpečnost na úrovni státních vlád, tedy i ochranou hranic naší země.
Přítomný pan senátor syrského původu zase říkal, že bychom jako země měli být vstřícnější a vstřícnější. Použil několikrát i tolik oblíbené slovo – xenofobie, o kterém se dnes ještě zmíním.
Paní poslankyně za TOP09 v podstatě říkala to samé, co sděloval pan poslanec Černoch, přesto když dostávala od redaktora slovo, vyznělo to tak, že dostává slovo názorový oponent pana Černocha. I když říkali oba v podstatě to samé, i paní poslankyně si neodpustila slovo – xenofobie, které v jejím podání vyznělo jako titul, který by si měl pan Černoch dát před jméno, a pro jistotu i za něj. Korunu tomu všemu nasadil redaktor ve chvíli, kdy paní poslankyně, s očima upřenýma na pana poslance Černocha, sdělovala národu něco v tom smyslu, že v naší zemi nesmí mít místo xenofobie a sklony k fašizaci národa. V tu chvíli, redaktor ČT, který při těch slovech doslova nadskočil a rozkvetl, diskusi utnul, že jako konec, šmitec.
Už jste si někdy, Vážení čtenáři, uvědomili, že lze strašně snadno docílit efektu „jediného správného názoru“ už jen tím, kdo a jaká slova pronese v nějaké debatě jako poslední…?
V podstatě to vypadalo tak, že tam byl pan poslanec Černoch jen proto, aby dostal od ostatních za vyučenou. Senátor syrského původu (ještě jednou omluva, že si nepamatuji jeho jméno, ani jméno paní poslankyně) slastně pokyvoval hlavou, paní poslankyně s bradou vystrčenou vpřed propalovala pana poslance Černocha očima, pan poslanec se tvářil poněkud zaskočeně a nezbylo mu, než svou hlavou zavrtět.
A pan redaktor?
Ten se při pohledu do kamery tvářil jako někdo, kdo právě vyhrál deset milionů ve vědomostní soutěži…
Inu, kdo umí, umí.
Umí však někdo, kdo tak rád, jako redaktoři i někteří hosté v ČT, používají slovo xenofobie, jako urážku, jako definici opovrženíhodného přístupu k věci, někdy zauvažovat nad tím, že jde de facto o vlastnost ryze normální a dokonce ochrannou a v mnoha směrech užitečnou?
Xenofobie je strach z neznámého, z cizího. Je opravdu možné někomu takový strach vyčítat? Opravdu se jedná o zavrženíhodnou vlastnost?
Z psychologického hlediska lze nahlížet na strach z neznámého, jako na reflexivní automatickou reakci organismu. Některé pokusy empirické psychologie nasvědčují tomu, že strach z neznámého je geneticky zakořeněný a evolučně vzniklý přirozený obranný mechanismus.
Jedním z těchto pokusů byl například výzkum australského psychologa Ricka van der Zwana. Ten s týmem spolupracovníků vytvořil proměnlivý světélkující obrys lidské postavy. Čím více postava vzdálená v šerosvitu znázorňovala muže, tím více měli dobrovolníci obou pohlaví pocit, že se přibližuje. Čím více postava připomínala ženu, tím více se vzdalovala. Toto smyslové zkreslení je připisováno evolučnímu vývoji, neboť střet s neznámým mužem znamená nebezpečí (na rozdíl od střetu s neznámou ženou) a chvilkový poplach je daní za připravenost.
Zdá se však, že mnoho lidí, včetně zaměstnanců ČT, slovu xenofobie dalo nový význam. Vlastně to slovo převlékli do úplně jiného kabátu, do kabátu s visačkou – „urážka“.
