Tak nám nemoc covid-19 sklátila i naši zlatou pěnici, Lucii Bílou. Ale nebojte se, lidičky, je to přeci jen taková „blbá chřipka, která se dá přežít“…
,
Včera jsem se dočetl, že koronavirus sedl i na jednu z našich nejznámějších zpěvaček, na Lucii Bílou. Je prý v karanténě, děsně jí prý chybí její fanoušci, ale má prý pro ně dobrou zprávu – prý se není čeho bát, prý jde jen o něco, jako „blbou chřipku, ze které není třeba dělat hrůzu“…
No, víte, věřím tomu, že jak v případě paní Bílé, tak v případech mnohých dalších lidí má nová nemoc na jejich organismus spíše lehčí dopady. Jenže situace se má tak, že na jiné lidi, a těch také není málo, viz počty těžkých případů v nemocnicích, nemluvě o těch, které setkání s covid-19 už stálo život, mělo setkání s novým virem dopady až fatální.
Dost dobře nechápu myšlenkové pochody lidí, jako je právě třeba Lucie Bílá, kteří jako by nevnímali, že to, co je osobně jen lehce lízne, stojí jiné lidi, když ne život, tak trvalé následky na zdraví. Mám za to, že podobná prohlášení, že se vlastně není čeho bát, jsou vyloženě nezodpovědná vůči ostatním lidem, kteří mohou díky tomu přistupovat k bezpečnostním opatřením liknavěji, než kdyby se od veřejně známých lidí, které mnohdy považují div ne za bůžky, podobná zlehčování nedozvídali.
Bohužel je spousta lidí, kteří si řeknou – „… vida, i ta slavná Lucie to měla, žije a sama povídá, že se není čeho bát, tak proč bych se já měl bát, proč bych nosil roušku, proč bych dodržoval rozestupy, proč bych si vůbec dělal starosti a jakkoliv si komplikoval život…“
Společnost by měla chránit zdraví a životy všech. Je spousta lidí, kteří už nejsou mladí, nebo bohužel nemají to štěstí, aby byli dokonale zdraví.
Bohužel si spousta lidí, kteří si dnes myslí, že mohou díky svému mládí a zdravotnímu stavu říci, že jich se celý problém, který jinak hýbe s celým světem, vlastně netýká, i když to náhodou chytí, třeba příznaky ani nepocítí…
Jako by zapomínali na to, že virus tady s námi bude dál a že i oni jednou zestárnou a že většině z nich se různé formy nemocí a zdravotních komplikací souvisejících s věkem a s „opotřebením“ organismu, v budoucnu nevyhnou.
Také pak budou lehkovážně mávat rukou…?
I proto si myslím, že by známé osobnosti měli více přemýšlet na dopady svých veřejných prohlášení, na to, jak moc lidí bere jejich slova za svá a jak moc se to může některým z nich nevyplatit. A když ne jim, tak třeba jejich blízkým, kteří nemají to štěstí a nejsou tak zdraví, aby srážku s koronavirem přežili bez ztráty kytičky.
Já osobně bych uvítal, kdyby Lucie Bílá nic nezveličovala, ale ani nevydávala nějaká obecná moudra o lehkosti s covidem žití. Stačilo by, kdyby prohlásila, že ji to naštěstí lízlo jen lehce, ale že soucítí s těmi, kteří takové štěstí neměli a bojují třeba o život. To bych pokládal za vyjádření rozumného a odpovědného člověka, který si uvědomuje, jaká mají jeho slova dopad na mnoho dalších lidí...
Docela by mě zajímalo, zda by třeba Lucie Bílá svá slova o tom, že se není čeho bát, že jde jen o „blbou chřipku, která se dá přežít“, řekla tváří v tvář do očí pozůstalým po těch, co na následky komplikací spojených s onemocněním covid-19, zemřeli…
.
.
