A když píšu že nikdo, pak ani prezident republiky. Bohužel, přesně k tomu už několik roků dochází. Prezident Zeman rozhoduje o tom, kdo se smí, či nesmí zúčastnit oslav vzniku našeho státu...
.
Mám na mysli samozřejmě oficiální část oslav, která se již tradičně odehrává na Pražském Hradě, při jejímž průběhu probíhá ceremoniál předání vysokých státních vyznamenání vybraným osobnostem. Letos, stejně jako tomu bylo i v předešlých letech, opět to je Miloš Zeman, kdo rozhoduje o tom, kdo z řad soudců, poslanců, senátorů, nebo představitelů Vysokých škol naší země, bude mít možnost se tohoto aktu zúčastnit.
Je to právě prezident republiky, který skrze svou kancelář rozesílá pozvánky na slavnostní večer. A to je podle mého špatně.
Oslava naší státnosti, třebaže jde o oslavu vzniku státu, který už vlastně neexistuje - přesto se slaví, patří všem českým občanům a právo osobně se zúčastnit na jejím oficiálním průběhu by tak měli mít naprosto všichni zákonodárci, všichni nejvyšší představitelé Vysokých škol, všichni představitelé nejvyšších justičních kruhů, bez rozdílu a hlavně bez možnosti jednoho muže, aby si mezi nimi vybíral. Toto právo by mělo být dáno zákonem, dle jasně a zákonem definovaných pravidel daných zastávanou funkcí ve státní správě. Samozřejmě že už by pak bylo na každém soudci, poslanci, či senátorovi, respektive na akademickém pracovníkovi, zda se oslav skutečně zúčastní.
Jistě pak ještě zbývá prostor pro osobnosti další, ať už z vědeckého, kulturního, či jinak státu důležitého odvětví, o jejichž pozvání do prostor Vladislavského sálu by mohlo být rozhodováno formou pozvánky - ovšem jen za předpokladu, že by toto opět nezáviselo na vůli, či zlovůli chcete-li, jedno jediného člověka, ale na přesně zákonem daným způsobem a rozhodnutí dejme tomu předsedy poslanecké sněmovny a senátu, předsedy vlády, a prosím - prezidenta. Tedy na rozhodnutí několika lidí, nikoliv jednoho jediného člověka.
Ten státní akt, oslava vzniku samostatného Československa, spojená s předáváním vysokých státních vyznamenání, není žádná oslava jednoho muže, žádná oslava jeho narozenin, o jejímž průběhu by měl právo rozhodovat koho si na ni pozve, a koho ne. To, co se odehrává každého 28. října, to je oslava všech. Proto bych uvítal, kdyby v tomto smyslu proběhla v našem zákonodárném sboru vážná diskuse o tom, zda by nebylo správné formu "pozvánek" na tuto slavnostní událost upravit zákonem.
Jak je možné, že dnes trpíme tak ostudné jednání, kdy jeden jediný muž, zahleděný až příliš do svých osobních sporů, sympatií a antipatií, může rozhodovat o tom, kdo se smí, či nesmí z lidí, podílejících se doslova na každodenním běhu našeho státu, zúčastnit oslav 28. října?!
Jak je možné, že je jednomu člověku trpěno, aby svévolně rozhodoval o tom, kdo s jakou sexuální orientací, nebo s tím či oním názorem, smí či nesmí přijít na onu oslavu?!
Ani Pražský Hrad, ani žádný z jeho prostor nepatří soukromě prezidentu republiky. Ten má pouze po předem určený čas právo určité prostory a výhody z nich plynoucí využívat, má je propůjčené, nikoliv věnované. Prezident republiky není samozvaným absolutním vladařem, je pouhým zaměstnancem svého státu a jeho občanů. Proto ani on nesmí mít možnost snižovat důležitost a váhu práce dalších ústavních činitelů.
Podle mého názoru prezident Miloš Zeman hrubě zneužívá současného systému příprav oslav Státního svátku, vzniku samostatného Československa. Řeší si skrze něj své osobní spory s některými lidmi, roli v jeho rozhodování hraje ve veliké míře to, jaký má s ním ten či onen ústavní činitel, soudce, nebo vysokoškolský pracovník, osobní vztah, zda si někdy náhodou nedovolil stát názorově na jiném konci lana, než prezident. Vnímáte také tu nízkost takového přístupu, tu malichernost, škodolibost, poťouchlost jednoho dokazovat druhému svou nadřazenost...?
Pokud dojde k tomu, že se na nejvyšším našem ústavním postu ocitne člověk, který se nedokáže přenést přes své osobní vztahy a antipatie k ostatním, dopadá to tak, jak jsme právě nyní svědky.
Ukradne si státní svátek sám pro sebe, jako by on byl stát, jako by on měl právo rozhodovat o důležitosti či nedůležitosti toho či onoho zákonodárce.
Myslím, že je čas toto změnit. Je to na Vás, vážené poslankyně, vážení poslanci, senátorky a senátoři, případně Ústavní soudci. Jen Vy můžete sebrat jednomu ješitovi to, co je po právu nás všech. Jen Vy máte možnost navrátit státnímu svátku jeho důstojnost, jen Vy máte možnost zrušit tu podobu směšné frašky, kterou díky současnému prezidentu tento státní akt má.
Nebo Vám snad přijde současný stav důstojný, správný, čestný...?!
Mně tedy rozhodně ne.
.
