Jsou slova, která nikdy neztratí sílu svého významu. Jsou lidé, kteří nikdy neztratí sílu své osobnosti, snad i proto, že odešli v době, kdy se tady ještě nosila čest a mravnost...
"Byli bychom slabým národem, kdybychom neunesli tuto zkoušku. Není první, ani poslední. Dějiny našeho národa a dějiny světa nejsou a ještě po statisíce let nebudou dopsány. To, co nám jest nyní snášeti, je jenom historická epizoda. I my dnešní lidé se dožijeme toho, že věci budou vypadat hodně jinak něžli teď. Žádné násilí nepotrvá, žádná mocnost světa nemá vyměřeno víc něžli píď dějin; ale dnes už národy nevymírají, jenom režimy a lidé pominou. Národy jsou tu navždycky. Náš národ je tu navěky a vstupuje -li nyní do období horšího, než byl ten kratičký rozkvět dvaceti let, vstupuje do něho neoslaben a nevykrvácen, neporažen a se ctí nedotčenou. Nic se mu nestane, nepodá-li se ani na okamžik mravnímu rozkolísání..."
Karel Čapek
Tato slova napsal Karel Čapek ve chvíli, kdy se na náš národ řítil nacistický moloch. Stydím se, opravdu se stydím, když čtu ony veliké myšlenky toho velikého člověka. Člověka, který svému národu zasvětil celý svůj život.
A proč se stydím? Stydím se při představě, co by asi nám všem řekl Karel Čapek dnes. Kdyby viděl, kam dospěly ideály které nosil ve svém srdci. Co by nám asi řekl na to, jaké politické, morální a mravní , respektive nemorální a nemravné, reprezentaci jsme umožnili, aby ovládala naše dnešní životy.
Některá slova jsou nesmrtelná. Pro mě jsou taková právě slova Karla Čapka. Snad proto Vám nabízím také pár fotek, které jsem pořídil v jeho památníku ve Strži u Staré Huti, fotek, na kterých je právě on. Je na nich skoro nepochopitelně, a tak trochu zvláštně, v našem dnešní světě...
