Situace na Ukrajině klade nejednu otázku. Mezi ně patří i otázka, zda by na obranu naší země stačilo těch pár jednotek profesionálů, které v současnosti naše země má…
Ukrajina se dostala do maléru, a mobilizuje zálohy. Tak si tak říkám, koho by mobilizovala naše zem, kdyby nám začalo téci do bot. Základní povinná vojenská služba u nás zanikla s prvním lednem roku 2005. Od té doby u nás každým rokem ubývá mužů, kteří kdy drželi v ruce samopal (útočnou pušku), a přibývá mamánků, co jsou si schopni ublížit i pilníkem na nehty.
Svět, jak ukazují události na Ukrajině, není místem srdíčkovým, kde se mají všichni rádi. Co „svět“, ani Evropa takovou není. Pokud naše vláda i obecné mínění tvrdí, že je třeba své zájmy bránit i za použití vojenské síly, měli bychom si lidi, schopné tohoto boje také vychovat. Těch pár speciálů je dobrých tak na zahraniční mise, ale problém smysluplné ochrany naší vlasti podle mého názoru neřeší.
Nepřijde mi dobré se v takových záležitostech stoprocentně spoléhat na pomoc silnějších sousedů, už nejednou nás i tito zradili.
Obzvláště v těchto dnech se názorně ukazuje, jak jsou EU a NATO v konfliktu s Ruskem v podstatě bezzubí. Jako by si až nyní, po vystřízlivění z Majdanské euforie tyto organizace uvědomily, jak moc potřebují Rusko s jeho trhem, s uzavřenými smlouvami na zakázky miliardových hodnot, o plynu a ropě ani nemluvě.
Páně Sobotkovo ujišťování, že v případě ruského uzavření kohoutů s těmito surovinami, pro naši zemi nehrozí žádné vážné nebezpečí, tato ujišťování kulhají na obě nohy. Ropa a plyn z Ruska pokrývají skoro tři čtvrtiny naší potřeby, a je nejen bláhové, ale doslova nezodpovědné národu tvrdit, že případný plyn a ropa z jiných než ruských zdrojů by stačily na pokrytí potřeb všech evropských žíznivých zemí. Že my, prcek Evropy bychom byli v takovém případě odsunuti mnohem silnějšími evropskými "partnery" stranou, to je nad slunce jasnější...
Je mi jasné, že ani kdyby u nás uměl střílet a měl vojenský výcvik doslova každý, na ruského obra by to nestačilo, pokládám ale za rozumné tak úplně nespoléhat na EU a NATO, když vidíme jejich neschopnost a nerozhodnost. Než se světoví lídři spolu sáhodlouze dohodnou na jedné jediné větě z nějakých "ostrých žádostí" směrem k Putinovi, ten za stejný krátký čas pošle na Krym další tisícovku svých vojáků.
Současný přístup EU a NATO, respektive celého Západu, k ukrajinsko-ruské krizi mi asi nejvíce připomíná situaci, kdy dav vyprovokuje a přemluví jednoho důvěřivce k tomu, aby skočil do rozbouřené řeky. Potom dav stojí na břehu, sleduje jak ten chudák tone. Dav mu mává zdviženými palci, hlasitě mu fandí, přičemž ten chudák ve vlnách od davu očekává přímou pomoc ve formě podané ruky, nebo hozeného záchranného kruhu.
Nic z toho se ale nestane, a tonoucího čeká kruté poznání. Dav si najednou uvědmí, že vlny jsou až moc nebezpečné, a nikomu se do nich na záchranu tonoucího ve skutečnosti nechce...
Ještě mě napadla jedna možnost - stále se hovoří o tom, že by Rusko zavřelo kohouty s ropou, respektive s plynem. Co když to ale neudělá ruský medvěd, ale ukrajinský tonoucí, ve snaze přinutit Západ k razantnější akci proti Rusku...? Ve snaze donutit Západ k něčemu důslednějšímu, než je prázdné tlachání a směšné hrození prstem na Putina zpoza vysokého plotu...?
Vše je otevřené, a nikdo neumí věštit z vody.
Víte co je nejhorší vlastnost státu? Když se tento neumí bránit. Docela si umím představit, že pro některé naše politiky je bezpečnější, když většina mužské části národa neumí být vojáky, neumí reagovat na rozkaz, nikdy nedrželi v ruce zbraň.
Pro jistotu…
Rozum mi ale říká, že by stačila několikaměsíční povinná vojenská služba k tomu, abychom nebyli národ bábovek, ale národ, který si je vědom své ceny.
A upřímně řečeno, některým dnešním mladým mužům by podobná několikaměsíční zkušenost prospěla, jako praseti drbání...
