Už poněkolikáté jsme byli svědky snahy určité skupiny podnikatelů, politiků, umělců a dalších občanů, o prosazení podle jejich názoru ideálního stavu v naší zemi. A už zase jsme svědky, jak taková snaha nepřežila náraz s volbami…
.
Pro lepší srozumitelnost budu dále ve svém článku tuto skupinu lidí nazývat už celkem zažitým termínem – „pražská kavárna“. Problém této skupiny je v tom, že zapomíná na jednu strašně důležitou věc – my, Češi, jsme ve své národní povaze v Evropě naprostým unikátem. Většinu evropských národů nedělá až takovou potíž ze strany skupin podobných směrů, jako má naše pražská kavárna, přesvědčit o tom, že někteří jiní v Evropě dělají to či ono lépe, než oni sami a že by bylo záhodno je následovat.
A tak jsme svědky často až stádního syndromu, s jakým jdou například Němci, nebo Francouzi určitým směrem, stačí, aby jim někdo dost dlouho masíroval myšlení tím, že to, či ono je in, že je špatné držet na své zvyky a dosavadní směry myšlení, že to je třeba udělat jinak a basta fidli.
Naproti tomu Češi se často cítí být při tlačení do něčeho cizího a-priori zabejčení. Češi se často nechtějí podobat jiným evropským národům, Češi se hlavně poslední dobou chtějí víc a víc podobat sobě samým.
Ona „pražská kavárna“, místo toho, aby si tento fakt uvědomila a naučila se ho respektovat, otlouká svým názorovým oponentům o hlavy něco o odsouzeníhodném čecháčkovství, o nějaké údajné české zaprděnosti. Snaží se nad oponenty vyhrát neustálým zdůrazňováním svého mnohdy vyššího vzdělání, vlastně se snaží zdůrazňovat nějakou svou určitou nadřazenost, elitářství, chcete-li.
A přesně tohle funguje naprosto bezpečně jako červený hadr na býka. Miloš Zeman si na rozdíl od svého protikandidáta dobře uvědomuje, že musí na svou stranu získat především lidi sice prosté, ale pozor, nikoliv blbé. On moc dobře ví, že právě tato „sůl země“ bude mít v každých volbách nakonec rozhodující slovo. On dokáže prostým lidem říci, že chápe jejich pocity stran jejich představ, jak má fungovat život jednoho každého z nich.
Naproti tomu pan Drahoš a jeho tým, alias pražská kavárna, udělali tu stejnou chybu, jako před minulými prezidentskými volbami, kdy pražská kavárna vsadila na Karla Schwarzenberga. Mysleli si, že stačí panu Schwarzenbergovi nasadit „číro“ a mladí, v šiku jako jeden muž, půjdou a panu knížeti tu volbu vyhrají.
Nepoučitelní…
Volby vyhrávají lidé starší, vždyť naše populace stárne. Volby vyhrává ten, kdo zralým a starším lidem dokáže slíbit, že jejich životy nebudou muset udělat nějaké krkolomné kotrmelce, lidé ve středním a starším věku, navíc lidé, co řeší úplně jiné problémy, než hrstka akademiků a herců, se nechtějí opičit po jiných národech. Tací lidé spíše chtějí zdůraznit, že to, co celý život žili, mělo a má nějakou cenu a smysl. Opakováním, že je třeba všechno změnit a že se vše až dosud dělalo špatně, lidi proti tomu, kdo jim to říká, spíše popudí.
Je to jednoduché, jako facka - dokud si lidé z „pražské kavárny“ neosvojí umění stáhnout na svou stranu prosté lidi, dokud budou neustále všem těm lidem z venkova a ostatním, kteří nemají ani před, ani za jménem žádný titul, otloukat o ústa, že ONI, akademici, jsou těmi jedinými chytrými, vzdělanými, co mají patent na rozum a pokrok, zatímco ta venkovská chamraď jim nesahá ani po kotníky, do té doby budou volby u nás vyhrávat lidé typu Miloše Zemana.
Chce to s pokorou a sebereflexí pochopit, že některé rovnice jsou daleko jednodušší, než se může zdát…
.
P.S. - Mám pocit, že někteří z Vás nepochopili myšlenku mého článku. Najde se i dost čtenářů, kteří mě podezírají z lásky k panu Zemanovi. Tací lidé se nemohou více mýlit, já se jen snažil popsat, kde si myslím, že udělali lidé kolem pana Drahoše chybu, a kde naopak lidé kolem pana Zeman, včetně jeho samého, chybu neudělali, což nakonec vedlo k jeho znovuzvolení. Možná asi celá řada z Vás, dnešních čtenářů netuší, že jsem to byl před několika lety já, kdo sepsal "otevřený dopis prezidentovi Miloši Zemanovi, který měl dlouhou dohru a otisk ve všech možných médiích včetně zahraničních. Takže Vy, kdož mi nasazujete podobu Zemanova (ďáblova) advokáta, se můžete přesvědčit na tomto odkazu, že si nevymýšlím a snad si uvědomíte, že nic, ani já, není černobílé...
.
