Podle některých pramenů v naší zemí běhá nejméně 30% lidí, kteří se odmítají nechat očkovat proti covidu, aniž by k tomu měli nějaký třeba zdravotní důvod. Problém je zcela evidentně (bez urážky) jen v jejich hlavách…
.
Na jednu stranu chápu určitou nejistotu, jakou lze cítit z vakcín, které zatím před celou touhle šlamastikou nikdo jaksi pořádně nevyzkoušel. Jenže ono to jinak nešlo, na klasické zkoušky, jakými v normálních časech procházejí nové vakcíny, hlavně díky času, který je k tomu jinak běžně nutný, jsme my, jako lidstvo po příchodu covidu, právě čas neměli.
Už narodit se, je risk…
Odmítači očkování, kteří před sebe staví tento argument, tedy nepřijatelné riziko vpravení si do těla vakcíny, se kterou lidstvo nemá zkušenosti, zapomínají na jednu věc.
Jsou to zhusta právě odmítači očkování, kteří si ze všech nejhlasitěji stěžovali a stěžují na všechna ta různá omezující opatření, kterými jsme si prošli a dost možná ještě projdeme. Jsou to právě lidé z jejich řad, kdo nejvíce žehrají na vládu za její opatření, na roušky a respirátory, na lockdowny, na zavřené restaurace, policií obklíčené okresy, na kulturní stánky se závorami na dveřích, a mnoho dalšího, co jsme si v minulosti zvykli považovat za součást moderního svobodného života.
Odmítači očkování z důvodu rizika vakcíny si zřejmě ale neuvědomují další jednu věc – kdyby se v celém světě nerozjelo očkovaní co nejdříve, o to déle by trvala právě všechna ta výše uvedená omezení.
Nebýt vakcín, žádná vláda na světě by si nedovolila rozvolnit ani to nejmenší, do doby právě začátku očkování.
Takže co ti odmítači vlastně chtějí?
Chtějí „svobodu“, ale přitom odmítají tu jedinou možnost, která k té svobodě může vést – totiž očkování…?
Není to náhodou tak trochu schizofrenní postoj…?
Odmítači očkování často argumentují také tím, že se nemoc covid-19 týká hlavně starých, nemocných a tlustých, a jich se netýká, neb oni jsou mladí, krásní, zdraví a hubení.
A i když čísla neúprosně ukazují, že nakažených přibývá, stále se podle odpíračů očkování nic neděje, v nemocnicích je přeci zatím relativně pusto-prázdno, tak jakýpak copak…
A opět jsme u toho, že si odpírači neuvědomují jednu věc – všeho do času. Nemoc covid-19 není nebezpečná jen tím, kolik lidí pošle do nemocnice, ale také tím, kolik lidí pošle do domácí izolace. Ne každý, a ne z každé profese může být doma na home office, ne každý bude mít průběh nemoci takový, aby při ní zvládal dělat.
A tak se může klidně stát, že díky jednomu nakaženému bude muset být na podzim nějaká menší firma celá doma v karanténě. Pokud onemocní neočkovaný kuchař v restauraci, který se denně setkával s celým dalším personálem, půjdou všichni na deset dní domů a hospoda nepojede.
Mohl bych takto pokračovat do nekonečna.
To znamená, že covid bude mít stále možnost srážet naši ekonomiku na kolena, a i když to nebude třeba celoplošně, pro mnoho lidí to stále bude ekonomická černá můra.
Odmítači očkování také argumentují často tím, že „už“ se není třeba covidu bát, hleďme, mutace delta přeci zabíjí méně lidí a vlastně se překabátil celý covid do podoby běžné chřipky.
Čísla přeci nelžou, ty uprázdněné postele na JIP a ARO o tom svědčí, no ne…?
Ano, čísla nelžou, a pokud je dnes v nemocnicích méně těžkých pacientů, není to ale ničím jiným, než jen a jen tím, že je už taková masa lidí naočkovaných!
Odpírači očkování si neuvědomují i další věc – kdyby se k očkovaní stavěli všichni ostatní tak, jako oni, tedy by ho všichni odmítali, seděli by všichni zavření stále v hranicích svých okresů, mnohdy možná obcí, lůžka v nemocnicích by pod přívalem nových a nových těžkých pacientů praskla napůl.
Pokud se odpírači očkování chlácholí tím, že když soud shodil mnoho z opatřeních vlády ze stolu, jako protizákonných, nedochází jim další věc – i když vláda nebude moci přijímat celoplošná, tedy celostátní omezující opatření, jistě si najde vláda cestu k tomu, aby byly omezení lokální. To znamená, že se může klidně ze dne na den stát, že v celé Praze (Plzni, Brně, Karlových Varech, Litoměřicích, Aši, v Horní, Dolní i Prostřední Lhotě…), bude vláda vzhledem k zvyšujícím se číslům nově nakažených nucena zavřít hospody a bary, divadla a kina a vůbec všechno. A lidé tam budou opět moci chodit akorát tak do práce a na nákup.
A nebude to plošné, bude to lokální, jen to bude mít tak „trochu“ dopad na všechny obyvatele tam žijící.
Na očkované, kteří k tomu přijdou jako slepý k houslím, i na neočkované, kteří svým v podstatě sobeckým postojem za celou situaci ponesou odpovědnost.
Ano, oni a jen oni, protože pokud jich bude stále hodně, vláda nebude moci přehlížet narůstající čísla, neboť i o nezodpovědné lidi se zdravotnický systém musí postarat.
A tito nezodpovědní, dobrovolně neočkovaní, totiž sobecky spoléhají na to, že tu kolektivní imunitu si za ně odnesou z očkovacích center v tělech jiní.
Právě jim budeme moci všichni na podzim, a možná už dříve, poděkovat za to, že se budeme ještě dlouho motat v tom bludném covidovém kruhu.
Jsou to obyčejní sobci a jak jsem na několika případech výše uvedl – nedochází jim pár věcí.
Melou o svobodě, přitom dělají všechno proto, aby covidová nesvoboda trvala dál...
.
.
